27. dubna 2026
Čtení trvá 7 minut
Tento článek byl původně publikován v Beyond Today Magazine: May-June 2026
Kde můžeme uprostřed hluku našich okolností a úzkostí najít trvalou naději? Písmo ukazuje, že když se víra a láska zakoření v srdci, naděje sílí. Tím, že se naučíme být v tichosti a naslouchat Božímu hlasu, získáváme jistotu, že budeme následovat Krista i za hranicemi nejistých okamžiků života.
Dovolte mi sdílet příběh, který může odrážet naši osobní cestu v daných okamžicích, i když jsme učedníky Ježíše Krista 21. století. Před mnoha lety dostal jeden malý chlapec neocenitelný dar – zlaté kapesní hodinky svého zesnulého dědečka. Ach, jak si je vážil! Jednoho dne však při hraní v dědečkově továrně na výrobu ledu ztratil hodinky mezi ledem a pilinami. Hledal a hrabal, byl zoufalý, ale hodinky nikde! Najednou se zdálo, že veškerá naděje vyprchala!
Teprve tehdy si uvědomil, co má dělat. Přestal pobíhat sem a tam a zůstal zcela nehybný. Teprve když jeho srdce přestalo bušit, bylo v tichu slyšet tikání hodinek.
Co se z toho můžeme poučit? Náš Nebeský Otec dal každému z nás neocenitelný, nadějí naplněný dar shůry a zasadil jej do našich srdcí. Jak snadné však je tento dar shůry ztratit v shonu a zmatku zde na zemi. Vysíláme signály, že je vše ztraceno!
Přesto je tento dar z nebes vždy k nalezení – pokud se jen na chvíli zastavíme a budeme naslouchat nejen „tikání hodin“, ale také hlasu Boha v Duchu a Jeho Slovu. Slova, která rezonují a měla by se ozývat v našich srdcích nad hlukem naší lidské přirozenosti. Jednoduchá, ale hluboká slova, jako „Přestaňte! Uznejte, že já jsem Bůh“ (Žalm 46:11). Slova s hloubkou, která se odrážela v tom, co udělal ten malý chlapec (být „v klidu“ jako čin!), a která nám dávají naději přesahující daný okamžik, když reagujeme na ozvěnu duchovního hlasu Krista, který nás vyzývá: „Pojďte za mnou“ (Matouš 4:19) přes řev vlastního já.
Jak vypadá naděje?
Začněme vytvářet funkční definici naděje tím, že budeme naslouchat slovům Boha svým srdcem. A ano – pozor, spoiler! – bude to vyžadovat trpělivost, až přijmeme a vstřebáme slova žalmisty: „Čekám na Hospodina, celá má bytost čeká, a v jeho slovo vkládám svou naději“ (Žalm 130:5, Nová mezinárodní verze). S touto myšlenkou na mysli se zamysleme nad slovy apoštola Pavla v 1. Korinťanům 13:13: „Nyní zůstává víra, naděje a láska, tyto tři věci. Ale největší z nich je láska.“
Pavel zde uvádí tři klíčové složky rozvíjejícího se charakteru křesťana – „velkou trojku“, jak bychom je mohli nazvat –, které budou rozhodovat o rozdílu mezi lidskou beznadějí a božskými výsledky. V konečném důsledku jsou všechny propojené. Víra a láska jsou přímými plody Božího Ducha Svatého (Galatským 5:22), zpočátku zaseté do půdy našeho srdce, které společně produkují hybrid naděje, která je nezbytnou živinou pro růst v milosti a poznání.
Spojení mezi vírou a nadějí je uvedeno v Židům 11:1: „Víra je jistota toho, v co doufáme, přesvědčení o věcech, které nevidíme“ (English Standard Version). Pavel dále představuje propojenost víry a naděje v Římanům 8:24-25: „V té naději jsme byli zachráněni; naděje však, kterou je vidět, není naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal? Ale doufáme-li v to, co nevidíme, očekáváme to s vytrvalostí.“
Projevená duchovní síla naděje
Naděje v Boha je projevená duchovní síla přesahující naše bezprostřední životní okamžiky, spočívající ve vědomí, že to, co nám Bůh slíbil, se naplní na základě Jeho lásky – lásky, která je definována a zosobněna v 1. Janově 4:9-10: „Takto se nám zjevila Boží láska, že Bůh poslal svého jednorozeného Syna na svět, abychom skrze něj měli život. V tom je láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že On miloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy“ (Modern English Version).
Víra v realitu Boží osobní iniciativy Jeho lásky k nám a následná reakce na tuto lásku vede k tomu, co je popsáno v Matoušovi 13:16: „Blahoslavené jsou vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší.“
Když se s vámi o tom dělím, vzpomínám si na příběh týkající se výstavby Disney Worldu na Floridě. Walt Disney původně postavil Disneyland v jižní Kalifornii v 50. letech minulého století. Nicméně byl omezen v tom, co mohl rozvíjet, kvůli omezenému prostoru – a tak snil o expanzi jinde na Floridě. Ale zemřel dříve, než byl postaven. Říká se, že v závěrečné fázi výstavby jeden manažer řekl druhému: „Je škoda, že tu Walt není, aby to viděl“ – na což jeho kolega odpověděl: „Ne, je to tu proto, že to viděl!“
Tento krátký příběh o jednom muži s velkou vizí rezonuje s naším duchovním cestopisem naděje, který je popsán v Židům 11:13: „Tito všichni zemřeli podle víry, aniž v plnosti přijali ta zaslíbení; jen zdaleka je zahlédli a pozdravili, a vyznali, že jsou cizinci a příchozí na zemi.“
Naděje je víra v pohybu!
Ale s tímto vědomím si při snaze přijmout naději v dobách výzev uvědomme, že naděje není v obývacím pokoji naší mysli sama! Zoufalství v naší lidské duši číhá hned za rohem a ochotně se chopí těch samých neduhů a okamžiků paniky, aby vytvořilo výsledky zcela odlišné od naděje, která bojuje, vítězí a nahrazuje naše pochybnosti a obavy.
Naděje není stojatá voda, ale spíše řeka, která teče na proudu víry a lásky. Není to okamžitá jistota. Je to „víra na pochodu“, kterou je třeba procvičovat, aby se mohla rozšiřovat a vytlačovat strach, když přijímáme duchovní realitu, že Bůh je hrnčíř a my jsme hlína (Izaiáš 64:8). On v nás koná dílo (Efezským 2:10; Filipským 2:13). A ano, vždy si pamatujte slova Toho, kdo nám říká: „Řekl jim: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí. “Pojďte za mnou,“ že stejně jako On musíme nést kříž, než budeme nosit korunu (viz Lukáš 14:27).
Všimněte si, jak a kde apoštol Pavel spojuje „velkou trojku“ v Římanům 5:1-5 a jak se mísí naděje, která nakonec rozkvete – mezi tím, s náročnou prací srdce:
„ Když jsme tedy byli ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti, v níž stojíme a chlubíme se nadějí Boží slávy. A nejen to, chlubíme se také souženími, neboť víme, že soužení působí vytrvalost, vytrvalost osvědčenost a osvědčenost naději. A naděje nezahanbuje, neboť Boží láska je vylita v našich srdcích skrze Ducha svatého.“
„Tak buď klidné, srdce“
Vrátím-li se k tomu, kde jsem začal, k bušícímu srdci toho malého chlapce v úvodním příběhu, víte co? I mému srdci občas buší, stejně jako jistě i vašemu.
Chci se s vámi podělit o text, který mám schovaný pod skleněnou deskou svého pracovního stolu – aby nebyl nikdy příliš daleko, když potřebuji povzbudit! Slova z básně Minnie Louise Haskinsové z roku 1908 s názvem „God Knows“ (Bůh ví), často nazývané „The Gate of the Year“ (Brána roku), kterou přečetl v roce 1939 britský král Jiří VI., když se šířila temnota druhé světové války:
„A já jsem řekl muži, který stál u brány roku: ‚Dej mi světlo, abych mohl bezpečně vykročit do neznáma.‘ A on odpověděl: ‚Vyjdi do temnoty a vlož svou ruku do ruky Boží. To ti bude lepší než světlo a bezpečnější než známá cesta.‘ Tak jsem vyšel a když jsem nalezl Boží ruku, s radostí jsem vykročil do noci. A On mě vedl k vrcholům a k úsvitu na osamělém Východě. Tak buď v klidu, srdce… Bůh ví. Jeho vůle je nejlepší. Řada let, která se vine před námi, tak nejasná pro naše nedokonalé vidění, je pro Boha jasná. Naše obavy jsou předčasné; v Něm je pro každý čas plné zajištění.“
Je čas, ano, je čas, ztišit se a uchopit Boží ruku, která čeká na každého z nás – ruku, která se široce otevírá nadějí!
Citace z Písma jsou převzaty z Česká studijní Bible, pokud není uvedeno jinak.
Přeloženo z angličtiny pomocí DeepL. Dokumenty pro překlad připravil Bill Turnblad. Recenze Písma: sixto yap. Korektura a finální úprava v Ludmila Wolf.
Můžete odpovědět hned teď. Napište nám na info@ucgeurope.org a dozvíte se více.