Články

Věčný pekelný oheň: Otázka, která nezmizí

Ken Loucks

Čtení trvá 10 minut

Původní článek v angličtině vyšel v: Beyond Today Magazine: March-April 2026

Změna postoje některých členů evangelické křesťanské komunity, kteří se odklánějí od tradičního pohledu na peklo a věří v úplné zničení bezbožných, vyvolává rozruch. Co vlastně učí Bible?


Jaký je osud těch, kteří  odmítají činit pokání ze svých hříchů a nakonec Boha odmítnou? Tradiční pohled hlavního proudu křesťanství je, že budou hořet v neuhasitelném pekelném ohni po celou věčnost. Mnozí, kterým se tato představa nelíbí a kteří ji považují za neslučitelnou s Boží láskou a milosrdenstvím, přijali jiné názory. Někteří si myslí, že hořet v pekle je jen obrazný výraz pro utrpení v tomto životě. Jiní zaujímají postoj univerzální spásy – že nakonec budou všichni spaseni a nikdo nebude ztracen. To však není to, co říká Bible. Samozřejmě to, co říká Bible, je to, co potřebujeme znát a rozumět.

Mezi křesťanskými věřícími je obecně uznáváno, že Bůh bude soudit živé i mrtvé, že každý člověk se bude zodpovídat před Ježíšem Kristem a že odmítnutí Boha má zničující následky. Faktem je, že pekelný oheň je v Písmu prezentován jako vážné varování, nikoli jako metafora, kterou lze ignorovat. Soud skutečně bude. Otázkou, která před námi stojí, je, jak Písmo popisuje konečný výsledek tohoto soudu.

V posledních měsících se tomuto tématu znovu dostalo pozornosti po zveřejnění videa od slavného herce a  evangelického učitele Kirka Camerona, ve kterém nastoluje otázku, s níž se mnoho věřících tiše potýká, ale málokdy ji vysloví: „Mýlíme se ohledně pekla?“Dále pak se ptá, co podle Bible vlastně čeká na bezbožné na konci? Zůstanou navždy v mučivém utrpení, nebo Písmo popisuje jiný závěr – ten, který vyvrcholí konečným zničením, které Bible nazývá „druhou smrtí“?

Cameron překvapil mnoho evangelických učitelů tím, že se přiklonil k tomu, co se často nazývá podmíněná nesmrtelnost nebo podmíněnost (na rozdíl od nesmrtelné duše, víra, že věčný život je dán pouze spaseným) a anihilacionismus – víra v úplné zničení těch, kteří nečiní pokání.

Silné reakce na Cameronovy komentáře a na to, že je lidé přijímají, odhalují, jak hluboce jsou předpoklady o pekle vetkány do hlavního proudu náboženského myšlení. Někteří diskusi uvítali; jiní se obávali, že zpochybňování tradičních formulací ohrožuje základní doktrínu, zejména proto, že učení o podmíněnosti získává mezi evangelikály určitou podporu. Samotná otázka však není nová, ani není frivolní. Je to otázka toho, co Bible o této věci skutečně říká – a v širším smyslu o povaze Boha.

Věčný život versus smrt skrze ohnivé zničení

Bible důsledně představuje věčný život jako něco uděleného, nikoli předpokládaného. Pavel píše jasně: „Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu (Římanům 6:23). Kontrastují zde dva výsledky – smrt a život – nikoli dvě různé formy nesmrtelné existence.

Ezechiel zaznamenává Boží prohlášení: „Duše, která hřeší, ta zemře“ (Ezechiel 18:4). Ježíš varoval, že Bůh je schopen „zničit i duši i tělo v Gehenně“ (Matouš 10:28, New American Bible) – tento termín, někdy překládaný jako „peklo“, označuje Údolí Hinnom za Jeruzalémem jako místo spalování odpadu. Konečné zničení těla i duše (nebo vědomé existence) není výsledkem  nekonečné úzkosti; je to výsledek konečné ztráty.

V celém Starém zákoně je osud bezbožných popsán s pozoruhodnou důsledností. „Bezbožní zahynou,“ napsal král David a dodal, že „zmizí – jako dým se rozplynou“ (Žalm 37:20, English Standard Version, zdůraznění přidáno v celém textu). Malachiáš předpověděl den, kdy budou bezbožní spáleni jako plevy, takže po nich nezůstane „ani kořen, ani větev“, a stanou se „popelem pod vašimi chodidly“ (Malachiáš 4:1-3).

To, co Písmo opakovaně zdůrazňuje, není nekonečná vědomá existence pod soudem, ale nezvratné zničení – spálení na kouř a popel.

Zároveň musíme brát vážně Ježíšova varování před „neuhasitelným ohněm“, „vnější temnotou“ a „pláčem a skřípěním zubů“. Nejednalo se o metafory pro to, že člověk jen pokojně usne a už se nikdy neprobudí. Ježíš chtěl svými slovy šokovat, varovat a probudit – k uvědomění si strašného konce, který čeká na ty, kdo se nakonec odmítnou řídit Jeho učením.

Otázkou však je, jaká je povaha tohoto konce. Skončí to zničením, nebo to bude trvat věčně? Uvědomte si, že „neuhasitelný oheň“ neznamená oheň, který hoří věčně. Znamená to oheň, který nelze uhasit, dokud nedokončí své dílo (Marek 9:43) – hoří, dokud nezbude nic, co by mohl spálit. Plevy spálené v Matoušovi 3:12 jsou zničeny neuhasitelným ohněm; nehoří věčně.

Biblické obrazy konečného trestu často vyjadřují spíše jistotu a přísnost než trvání. Oheň spaluje, tma vylučuje ze světla života a zničení ukončuje to, co existovalo předtím. Tyto obrazy vyjadřují vážnost a konečnost soudu, aniž by vyžadovaly věčnou vědomou existenci těch, kteří jsou trestáni.

Ti, kdo nakonec Boha odmítnou, čekají na soud „žár ohně, který bude stravovat odpůrce“ (Židům 10:27) – to znamená, že je zcela spálí.

Ježíš sice řekl, že bezbožní odejdou do „věčného trestu“, zatímco spravedliví vstoupí do „věčného života“ (Matouš 25:46). Tato paralela je často chápána jako znamenající identickou délku trvání vědomé zkušenosti. Písmo však často používá slovo „věčný“ k popisu výsledků, nikoli probíhajících procesů. Nejde o věčné trestání, ale o věčný trest – konečný výsledek, od kterého není návratu.

Podobně Židům hovoří o „věčném soudu“ (Židům 6:2), ačkoli soud není činností, která trvá věčně. Je to verdikt s trvalým účinkem. Stejně tak „věčné vykoupení“ (Židům 9:12) neznamená, že nás Kristus věčně vykupuje, ale že vykoupení, které On uskutečnil, nikdy nekončí.

Pavlův výraz „věčnou zkázu“ (2. Tesalonickým 1:9) toto chápání posiluje. Zničení, které trvá navždy, nevyžaduje věčně pokračující akt ničení; vyžaduje, aby to, co je zničeno, nebylo nikdy obnoveno.

Božská spravedlnost a lidské uvažování

Bůh dal Izraelitům princip spravedlnosti „oko za oko“ – což znamená nejen to, že trest by měl odpovídat zločinu, ale že trest by neměl zločin překračovat. Vskutku, náš samotný smysl pro spravedlnost v tomto ohledu pochází od Boha – pravého arbitra spravedlnosti. Zamyslete se tedy: Ti, kdo se dopustili hříchů během pouhého lidského života, budou hořet navěky? Jak se ptá Cameron ve svém videu: „Po miliardě let nejste ani o vteřinu blíž ke konci?“

Mnohé obhajoby věčného vědomého trápení se opírají spíše o filozofické uvažování než o přímá biblická tvrzení. Jeden z nejčastějších argumentů tvrdí, že v Boží dokonalé spravedlnosti  všechny hříchy, jakkoli jsou konečné, spáchány proti nekonečnému Bohu, vyžadují nekonečný trest.

Ale to je jen vymyšlená představa bez důkazu. Nikde v Bibli se výslovně neříká, že hříchy jsou trestány věčně protože Bůh je nekonečný. A tato představa je ve skutečnosti nelogická. Znamenalo by to totiž, že božská spravedlnost nemůže být nikdy uspokojena – nikdy. Ano, pro ty, kdo ji přijmou, by byla uspokojena skrze Kristovu smrt. Ale jelikož někteří ji nepřijmou, neexistuje pro ty, kdo spravedlnost uspokojí, žádný konečný bod. Bůh je v tomto obrazu „nucen“ svou vlastní spravedlností držet lidi v pekelném mučení bez konce – i když to tuto spravedlnost neuspokojuje!

A po miliardě, bilionu, kvadrilionu let hoření tam by ti, kdo trpí, nebyli o nic blíž úlevě – neboť úleva nikdy, nikdy nepřijde.

Dává to smysl? Dává smysl, že Bůh stvořil lidi s vědomím, že bude muset mnoho z nich poslat do věčného mučení? Zatímco Bůh a spasení se budou radovat po celou tu věčnost.

Nezdá se vám to jako velmi temný obraz Boha? Pokud vás to znepokojuje, máte pravdu! Opět, celý náš pojem o správné spravedlnosti pochází od Boha. Navíc nám Bible říká, že Bůh je láska (1. Jan 4:8, 16) – nekonečná starost o druhé. A dále nám říká, že Jeho „milosrdenství přemáhá soud“ (Jakub 2:13). Ano, to by se vztahovalo na Krista, který nesl soud za nás. Ale není tu snad milosrdenství konečné smrti i pro ostatní? Opět, Bible prohlašuje, že mzdou za hřích je smrt, nikoli vědomé mučení.

Nesprávné předpoklady o nesmrtelné duši

Problémem pro teology hájící věčné mučení, kteří mohou být motivováni upřímnou touhou bránit Boží svatost a spravedlnost, je zde nepochopení povahy člověka – domněnka, že Bůh nás stvořil s nesmrtelnoui duši, která nemůže zemřít. Jakmile se předpokládá nesmrtelnost, musí se počítat s věčným mučením pro ty, kteří nečiní pokání. Písmo však učí něco zcela jiného.

Pavel výslovně uvádí, že „On jediný má nesmrtelnost“ (1. Timoteovi 6:16). Nesmrtelnost není přirozenou lidskou vlastností; patří Bohu. Věřícím je řečeno, že při vzkříšení „obléknou nesmrtelnost“ (1. Korinťanům 15:53). Neoblékáte si něco, co již máte na sobě.

Věčný život je důsledně prezentován jako dar. Ježíš řekl, že každý, kdo v něj věří, „nezahynul, ale měl život věčný“ (Jan 3:16). Slovo zahyne znamená být zcela zničen nebo vyhlazen – ne pokračovat v životě v jiné podobě. Pokud by bezbožní žili věčně, byť v utrpení, pak by zahynuti ztratilo svůj význam.

V tomto bodě se Cameronova poznámka úzce shoduje s Písmem. Poznamenal, že když se nesmrtelnost předpokládá, místo aby byla prokázána z Bible, závěry o pekle jsou utvářeny spíše filozofií než biblickým učením. Tuto obavu podrobně prozkoumal další křesťanský učitel, na kterého Cameron odkazoval, Edward Fudge, který ve své knize The Fire That Consumes argumentoval, že nesmrtelnost je podmíněná – udělovaná pouze skrze Krista – a že Bible nikdy neučí o věčné existenci bezbožných.

Častou emocionální námitkou je, že podmíněná nesmrtelnost „zlehčuje peklo“ a že hříšníkům „prochází“. V pouhém sdělení toho, co Bible skutečně říká, není žádné „zlehčování“! A podle toho, co říká, hříšníci, kteří nakonec odmítají pokání, neprojdou bez trestu. Trvalá ztráta života – nevratné vymazání existence, vztahů a budoucnosti – není shovívavost. Je to nejabsolutnější soud, jaký Písmo může popsat. Nic nemůže být definitivnější!

Jak argumentuje badatel v oblasti podmíněnosti Joseph Dear na své webové stránce RethinkingHell.com, zničení vede k nekonečné ztrátě – ztrátě samotného věčného života. Trest není mírný; je totální.

Pokud vůbec něco, pak konečná ztráta života podtrhuje naléhavost potřeby pokání. V sázce není pouze pohodlí nebo stav, ale samotná existence – život, který lze získat pouze skrze Ježíše Krista.

Písmo také potvrzuje stupně trestu. Ježíš řekl, že pro některé to bude v den soudu „ snesitelněji“ než pro jiné (Matouš 11:22; srovnej Lukáš 12:47-48). Podmíněná nesmrtelnost plně připouští proporcionální soud před konečným zničením.

A to, co jen velmi málo lidí zapojených do této debaty chápe, je, že toto období posledního soudu zahrnuje mnohem více než jen okamžité vynesení rozsudku. Bůh chce, aby všichni lidé dostali příležitost k vykoupení a spasení (2. Petr 3:9; 1. Timoteovi 2:4). Přesto ne všichni měli tuto příležitost v tomto životě. Co se s nimi stane?

Tradice, upřímnost a potřeba přehodnocení

Mnoho upřímných věřících přijalo interpretační rámce týkající se pekla a posmrtného života, aniž by si uvědomili jejich nebiblický původ. Nejde zde o obvinění ze zlého úmyslu. V průběhu církevních dějin zastávali upřímní lidé různé názory, přičemž se snažili ctít Písmo. Otázkou není, zda je tradice bezcenná, ale zda musí být vždy přehodnocena ve světle Písma. Berejští byli chváleni za to, že ověřovali to, co jim bylo učeno, podle Božího slova (Skutky 17:11).

Tento článek nepopírá ohnivý soud jako konečný trest ani závažnost hříchu. Neučí o univerzálním spasení, dočasném soudu ani o druhých šancích nad rámec toho, co popisuje Písmo. Nezlehčuje Ježíšova varování ani Boží spravedlnost. To, co říká, je, že Bible neučí o věčném vědomém mučení – že místo toho učí o konečném, nezvratném zničení v   „ohnivém jezeře“ zvaném „druhá smrt“ (Zjevení 2:11; 20:6, 14; 21:8), od kterého jsou spasení osvobozeni.

Někteří by namítali, že odmítnutí učení o věčném vědomém trápení je jen volbou toho, co se zdá pohodlnější, namísto toho, co říká Bible. A pro některé to pravděpodobně platí – zejména pro ty, kteří zastávají univerzální spasení. Bible však neučí o věčném vědomém trápení, jak se předpokládá – stejně jako neučí o automatické nesmrtelnosti duše. Navíc existuje správná okolnost pro zvážení, zda nám nějaké učení vyhovuje či nikoli – a tou je, jak dobře se shoduje s naším chápáním celého Písma a povahy Boha, jak je v něm zjevena.

Je zásadní, abychom se naučili, co Bible skutečně říká. Ve skutečnosti je v této věci mnohem více, než chápou mainstreamoví křesťané a většina podmíněných teologů – Bible odhaluje mnohem více o období posledního soudu. Jedná se o rozsáhlé téma a zveme naše čtenáře, aby si vyžádali naši bezplatnou studijní příručku Nebe a peklo: Co Bible skutečně učí? Odpovídá na mnoho otázek, které byly vzneseny na podporu tradičního pohledu, a představuje mnohem více o tom, co Bible říká o životě po smrti.

Prozatím stačí říci, že Bible neučí, že lidé budou navždy hořet ve věčném pekelném ohni. Bezbožní budou spáleni. Ale to není osud, po kterém by se mělo toužit – neboť je to skutečně nekonečná ztráta. Přijměte místo toho dar, který Bůh nabízí – „věčný život v Kristu Ježíši, našem Pánu“.

Citace z Písma jsou převzaty z Česká studijní Bible.

Schválené překlady Bible

Čeština / Česky – Česká studijní Bible

Přeloženo z angličtiny pomocí DeepL. Dokumenty pro překlad připravil Bill Turnblad. Kontrolu biblických citátů provedl sixto yap. Korektura a finální úprava v Ludmila Wolf.

Můžete odpovědět hned teď. Napište nám na adresu info@ucgeurope.org a dozvíte se více.