28. dubna 2026
Dan Preston
Čtení trvá 7 minut
Původní článek v angličtině vyšel v časopise Compass Check Spring 2026
Proč stále upadáme do hříchu – a jak jej můžeme překonat? Objevte cestu, jak odolat pokušení, k opravdové lítosti a k naději na Boží odpuštění
Při řešení problému hříchu je velký rozdíl mezi tím, zda jej uznáme jako přestoupení Božího zákona, spolu s naší vinou a z toho vyplývajícím trestem smrti (1. Jan 3:4; Římanům 6:23), a tím, zda se zaměříme na to, co s tím dělat.
Co nás vede k hříchu a jak se z něj můžeme vzpamatovat?
Proč hřešíme?
Písmo vysvětluje, že každý byl ovlivněn Satanem, ďáblem, což vedlo k zkažené nepřátelské přirozenosti vůči Bohu (Efezským 2:2; Římanům 8:7). Tato svéhlavá přirozenost se přizpůsobuje okolní kultuře.
V 1. Janově 2:16 se píše: „Neboť všechno, co je ve světě — žádost těla, žádost očí a prázdná chlouba života — není z Otce, ale ze světa.“ Existují tělesné nebo smyslové žádosti, které nás vedou k hříchu. Žádost očí je podobná chamtivosti (touha po něčem, co byste ve skutečnosti neměli mít, jako jsou majetek, přátelé nebo život někoho jiného). Pýcha života by se dala shrnout jako marnivost, jako například to, že si o sobě myslíme tak vysoko, že si můžeme sami vybírat, co je správné a co špatné, a že nepotřebujeme Boží vedení.
Vy víte lépe než já, jakým pokušením budete každý den čelit, ať už je to někdo, kdo vám nabízí drogy, touha dívat se na pornografii na telefonu, nebo cokoli jiného. Vy víte, jaká pokušení vedou k vašim hříchům. Musíte rozpoznat, odkud pocházejí a k čemu vedou. „Každý, kdo je pokoušen, je strháván a váben svou vlastní žádostivostí. Žádostivost pak počne a rodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt“ (Jakub 1:14-15). I když je to možná Satan, kdo ty pokušení vysílá (1. Tesalonickým 3:5; 1. Petr 5:8), nakonec je to naše volba, zda podlehneme.
Lze hříchu zabránit?
Pokud tedy chápeme, že hřích je tak špatný a že je nakonec na nás, abychom se rozhodli, zda zhřešíme, nebo ne, proč se mu prostě od začátku nevyhnout? To může znít jako přitažené za vlasy a nereálný cíl, ale ve skutečnosti je to dobrý začátek.
Ne, nepodaří se vám překonat každé pokušení k hříchu, kterému můžete čelit, ale představte si to jako hru v ping-pongu. Pokud hrajete s někým zkušenějším a zručnějším, znamená to snad, že když je míček podán, měli byste tam jen stát a sledovat, jak letí kolem? Samozřejmě že ne! Měli byste se alespoň pokusit podání vrátit. Stejně tak se musíme neustále snažit hříchu odolávat.
Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je posilovat se duchovně skrze modlitbu. V Matoušovi 7:7-11 nám Ježíš Kristus říká: „Žádejte, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo žádá, dostává, a kdo hledá, nalézá a tomu, kdo tluče, bude otevřeno. Kdo z vás je takový člověk, který podá svému synu kámen, když ho požádá o chléb? Nebo mu podá hada, když ho požádá o rybu? Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše dá dobré věci těm, kteří ho žádají, váš Otec, který je v nebesích!“
Zlo v tomto smyslu znamená zlo lidské a tělesné, na rozdíl od duchovního a dokonalého, jakým je Bůh. Ježíš tím chce říci, že pokud prosíme Boha o dobré věci, jako je pomoc při vyhýbání se hříchu, rád nám pomůže.
Studium Bible je dalším způsobem, jak se vyhnout nemoci hříchu. Víte, že byste měli ctít své rodiče, že? Pravděpodobně víte, že tento příkaz najdete v Exodu 20. Ale víte, proč to máte dělat? Je zřejmé, že jde o Boží přikázání, ale zamyslete se nad tím, co píše apoštol Pavel v Efezským 6:1-3: „Děti, poslouchejte své rodiče v Pánu, protože to je spravedlivé. ‚Cti svého otce a matku,‘ to je první přikázání se zaslíbením, ‚aby ti bylo dobře a abys byl dlouho živ na zemi.‘“
Jistě, všichni známe zkrácenou verzi „Cti svého otce a matku“, ale Pavel poukazuje na to, že příkaz je ve skutečnosti formulován konkrétněji. Cituje podrobněji Exodus 20:12 a Deuteronomium 5:16 a poukazuje na další důvody, proč bychom měli tento příkaz dodržovat. Neposloucháme jen z povinnosti, ale z úcty a lásky prokazujeme rodičům čest. Právě na tyto detaily můžeme snadno zapomenout, pokud pravidelně neotevíráme Bibli, abychom četli a studovali Písmo.
Očištění od hříchu
Ať se snažíme sebevíc, všichni hřešíme a nedosahujeme Boží slávy (Římanům 3:23). Někdy víme, co děláme, a jindy jsme nevědomí, a důsledky se mohou lišit. Ale v obou případech hřešíme. Otázka, na kterou si musíme odpovědět, jakmile nevyhnutelně zhřešíme, zní: Co teď?
Ježíš Kristus řekl ženě, která byla přistižena při cizoložství: „Jdi a od této chvíle již nehřeš“ (Jan 8:11). Nebylo pochyb o tom, že byla vinná. Mojžíšův zákon říkal, že by měla být ukamenována k smrti. Ale co by řekl Ježíš? To byla otázka, kterou se ho snažili nachytat zákoníci a farizeové, kteří ji před něj přivedli (verše 3–6). Jeho odpověď nespočívala v podpoře této skupiny pokrytců v jejich výsměchu spravedlnosti. Místo toho jí řekl: „Jdi a už nehřeš.“
Zasloužila si smrt? Ano. Zasloužíme si smrt? Ano. Ale to není to, co pro nás Bůh Otec a Ježíš Kristus chtějí. Oni chtějí, abychom změnili své návyky a přestali hřešit. To nám připomínají i Petrovy spisy: „Pán neotálí s naplněním svého zaslíbení, jak si někteří myslí, nýbrž je k vám shovívavý, nechtěl, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání“ (2. Petr 3:9). Konečným cílem Otce a Ježíše není naše smrt, ale naše pokání a změna způsobů, které nás vedly k hříchu.
Neuvěřitelný slib
Pokání je klíčovou součástí zotavení z hříchu. Je to něco, co musíme udělat poté, co jsme zhřešili. „Učiňte tedy pokání a obraťte se, aby byly vymazány vaše hříchy, a přišly časy osvěžení od Pánovy tváře“ (Skutky 3:19). Pokání je víc než jen říct: „Moje chyba“ nebo „Omlouvám se.“ Je to změna ve vašem myšlení, která říká: „Nesouhlasím s hříšnými skutky a chci s nimi přestat.“
Pavel napsal lidem, kteří takovou změnu provedli: „Zármutek, který podle Boha, působí k pokání nás vede k záchraně, který nelze litovat, kdežto zármutek světa působí smrt. Hle, co u vás způsobilo právě to, že jste se zarmoutili podle Boha: jaké zaujetí, jakou obranu, jaké rozhořčení, jaký strach, jakou touhu, jakou horlivost, jaké potrestání! V každém přípabě jste dokázali, že jste se v té věci očistili“ (2. Korinťanům 7:10–11).
Nestačí se cítit špatně proto, že vás přistihli. Cítit se špatně a už to nikdy nechtít udělat – to je pokání a to, co Bůh chce. Právě s takovým přístupem může Bůh v nás formovat svatý a spravedlivý charakter.
To je naše část – co musíme udělat ohledně hříchu. To vzrušující je, že je tu ještě jeden krok. Krok, který podniká Bůh, jak je uvedeno v 1. Janově 1:9: „Jestliže své hříchy vyznáváme, on je věrný a spravedlivý, aby nám hříchy odpustil a očistil nás od každé nepravosti.“ Toto je jeden z mých osobních oblíbených biblických veršů. Jak úžasný slib a dar od našeho úžasného Boha!
Každý skutečně nedosahuje Boží slávy když hřeší. Píše to Písmo a vaše vlastní osobní zkušenost to bezpochyby potvrzuje. Hlavní otázkou je, jak s tím přestat a dělat to, co je správné?
Až se příště ocitnete v situaci, kdy budete čelit hříchu, věnujte čas modlitbě a pokání, proste Boha o pomoc, abyste pochopili, proč jste zhřešili a co musíte udělat, abyste se změnili. Poté si udělejte chvilku na radost, protože víte, že váš Bůh je věrný a odpustí vám a poskytne vám pomoc, kterou potřebujete!
Citace z Písma jsou převzaty z Česká studijní Bible, pokud není uvedeno jinak.
Přeloženo z angličtiny pomocí DeepL. Dokumenty pro překlad připravil Bill Turnblad. Kontrolu biblických citátů provedl sixto yap. Korektura a finální úprava v Ludmila Wolf.
Můžete odpovědět hned teď. Napište nám na adresu info@ucgeurope.org a dozvíte se více.