Články

Podněcování míru

12. listopadu 2012

Katherine Rowland

Čas na přečtení: 4 minuty

Původní článek v angličtině byl zveřejněn online v Virtual Christian Magazine Nov 2012

V dnešním světě okamžité komunikace se zdá, že se mnozí snaží provokovat ostatní emocionálně nabitými výrazy, ale Bible ukazuje lepší cestu.


Příliš mnoho lidí na tomto světě provokuje ostatní k hněvu. Neměli bychom se však spíše řídit veršem z Listu Židům 10:24, kde se píše: „buďme pozorní jedni k druhým, abychom se rozněcovali v lásce a dobrých skutcích“?

Otevřu si svou stránku na Facebooku a snažím se dohnat novinky od svých přátel. Místo toho, abych viděl fotky z táborů, příběhy z letních výletů a novinky o novorozencích, které hledám, však scrolluji kolem vzrušených slov, obrázků a karikatur s provokativními vzkazy a statusů, jejichž cílem je provokovat. Můj účet na Twitteru na tom není o nic lépe, protože přátelé a známí z nejrůznějších prostředí a s různými ideologiemi hlasitě prohlašují svou oddanost a víru k věci, pro které se vášnivě angažují. Místo toho, abych se cítil s někým spojený, začínám den s pocitem, že jsou všichni nepříjemní. Ještě jsem nikomu neřekl ani slovo, ale mám pocit, jako by na mě celý svět křičel, a někdy používá slova, která nejsou zrovna hezká.

Možná jsem jediný, kdo má takovou zkušenost, ale tuším, že jsou i další. Mnozí se zřejmě ptají, zda se společnost stává hrubší, nebo zda si toho jen více všímáme. A problém se ještě prohlubuje na internetu, kde někteří zřejmě ztrácejí zábrany, když jde o hrubé, provokativní nebo rozzlobené vyjadřování. Často jsou odvážné či drsné výroky formulovány pasivně-agresivním způsobem: jsou natolik vágní, že když dojde k ublížení něčím citům, autor může říct: „No, já se nezlobím. Jen říkám, jak to vidím.“ Nebo: „Neřekl jsem, že mluvím o někom konkrétním.“ Jiní se odvolávají na altruističtější pohnutky, jako je „jen říkám pravdu“ nebo „snažím se lidi více poučit“. Ať už je však důvod či motiv jakýkoli, výsledkem není harmonie, poučení ani osvícení. Místo toho slova, která zaplňují mou obrazovku (a možná i tu vaši), často vedou k ublíženým citům, poškozeným vztahům, ztrátě úcty a vytváření nepřátelského prostředí.

Říká Bible něco o tom, co se jeví jako velmi moderní problém? Když jsem o tom přemýšlel, našel jsem zajímavý úryvek v knize Přísloví.

„Jestliže jsi jednal bláznivě tím, že ses vyvyšoval, nebo jestliže jsi zamýšlel zlo, dej si ruku na ústa! Tlak na mléko působí máslo, tlak na nos působí krev a tlak hněvu působí hádku“ (Přísloví 30:32–33).

Komentář Matthewa Henryho poukazuje na to, že „vyvolávání hněvu“ je totéž jako záměrné dráždění někoho, provokování ho k hněvu. Svár a hněv následují po provokativním chování a slovech. To mohu rozhodně potvrdit; když jsou slova druhých míněna jako provokace, mou první reakcí je hněv. Chci odpovědět vlastními ostrými slovy nebo provokativními výroky. My jako křesťané jsme však povoláni k jiné reakci. Jsme také povoláni k jinému jednání.

Snad nejjasnější shrnutí toho, jak bychom měli řídit své chování, napsal Jakub. Radil: „Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať ukáže dobrým způsobem života své skutky v moudré tichosti. Máte-li však v srdci hořkou závist a soupeření, nechlubte se a nelžete proti pravdě. To není moudrost sestupující shůry, ale pozemská, duševní, démonská. Vždyť kde je závist a soupeření, tam je zmatek a kdejaká špatná věc. Moudrost shůry je především čistá, potom pokojná, mírná, poddajná, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nepochybující, bez přetvářky. Ovoce spravedlnosti je v pokoji zaséváno těm, kdo působí pokoj“ (Jakub 3:13–18).

Když porovnáme toto přísloví s Jakubovými pokyny, rychle si všimneme podobnosti. Přísloví říká, že povyšovat se je pošetilé. Jakub poukazuje na to, že moudrost je pokorná a ochotná ustoupit. Spravedlnost, pokračuje, je zaseta těmi, kdo působí pokoj; svár – což je opak pokoje – je vyvolán těmi, kdo podněcují hněv. Když se rozhodujeme, jak jednat nebo jak mluvit, máme k dispozici dvě možnosti: moudrost a pošetilost. Moudrá rozhodnutí – spravedlivá rozhodnutí – vedou k pokoji. Vytvářejí jej tam, kde předtím možná neexistoval. Naproti tomu pošetilé, provokativní chování vyvolává hněv a svár tam, kde předtím možná nebyly.

Hrubé a nepříjemné chování není nic nového. Existuje už od počátku lidstva. Z knihy Přísloví vidíme, že provokativní chování nevzniklo až v éře internetu. Stejné možnosti, které měli k dispozici lidé v dávných dobách – mír nebo svár, moudrost nebo pošetilost – máme k dispozici i my dnes. Můžeme se buď rozhodnout říci něco ostrého a provokativního, nebo se můžeme rozhodnout přestat křičet a začít budovat mír. Pouze jedna z těchto voleb nás ukazuje jako skutečně moudré.

Citace z Písma jsou převzaty z Česká studijní Bible, pokud není uvedeno jinak.


Přeloženo z angličtiny pomocí DeepL. Dokumenty pro překlad připravil Bill Turnblad. Kontrolu biblických citátů provedl sixto yap. Korektura a finální úprava v Ludmila Wolf.

Můžete odpovědět hned teď. Napište nám na adresu info@ucgeurope.org a dozvíte se více.