Čtení trvá 11 minut
Původní článek v angličtině vyšel v: časopise Beyond Today: květen–červen 2025
Bůh nám nenabízí odpuštění hříchů proto, abychom pokračovali tak jako dosud, s pouhými neurčitými nadějemi na zítřek. Nabízí nám hluboce závazný vztah s úžasnými sliby pro věčnost – vztah, ke které
Čím více porozumíme Božímu pravému náboženství ve srovnání se všemi ostatními náboženstvími, tím více budeme ohromeni tím, co náš Stvořitel Bůh nabízí nám, pokorným lidským bytostem! Boží pravé náboženství je samozřejmě to, které přesně vychází z Jeho zjevení lidstvu – z Bible.
Žalm 103 uvádí mnoho z úžasných výhod, které nám Bůh nabízí. Jeho láska, milosrdenství a štědrost jsou ohromující! Král David uvažoval: „Často přemýšlím o nebesích, která stvořily tvé ruce, a o měsíci a hvězdách, které jsi tam umístil. Pak se ptám: ‚Proč se staráš o nás, lidi? Proč se staráš o nás slabé?“ (Žalm 8:3–4, Contemporary English Version).
Ještě ohromující je to, jak nám Bůh pokorně nabízí smlouvu, kterou se zavazuje, že se o nás bude láskyplně a důkladně starat – nyní i v budoucnosti – dokud Mu zůstaneme věrní a budeme se i nadále kát, když selžeme.
Uvědomujeme si, co to znamená žít ve smluvním vztahu s Bohem?
Rané biblické smlouvy
O smlouvách se v Bible zmiňuje mnohokrát. Anglické slovo „covenant“ se v Nové královské verzi objevuje 313krát! Starý zákon odhaluje několik smluv, zejména ty, které Bůh uzavřel s patriarchami.
Ale co vlastně je smlouva? Obecně se jedná o formální právní smlouvu nebo dohodu mezi dvěma nebo více stranami – takovou, která stanoví, k čemu se každý účastník zavazuje, a podrobně popisuje sliby a povinnosti.
Vzhledem k tomu, že Bůh má nejvyšší autoritu a moc, co Mu brání v tom, aby porušil smlouvy, které uzavírá, a odvolal své sliby? Jeho čistý svatý charakter, který zahrnuje skutečnost, že nikdy nelže a vždy dodržuje své sliby. Bible to opakovaně potvrzuje!
Jednou ze smluv, které Bůh uzavřel s lidmi, byla smlouva o sobotě, v níž Bůh řekl, že Jeho soboty budou „věčnou smlouvou“ a „znamením“ mezi Ním „věčným znamením mezi mnou a syny Izraele“ (Exodus 31:16-17). I dnes je sobota důležitým znamením, které pomáhá identifikovat Boží lid.
Před službou Ježíše Krista pokračovalo židovské uctívání podle podmínek širší smlouvy, kterou Bůh uzavřel s izraelským národem na hoře Sinaj, označované jako Sinajská smlouva nebo Stará smlouva – Židům 8:13 ji prohlašuje za „starou“ s příchodem nové.
Tento článek se více zaměřuje na Novou smlouvu, kterou ustanovil a zavedl Ježíš Kristus, „prostředník nové smlouvy“ (Židům 12:24). Pro důkladné pochopení Nové smlouvy a mnoha kontroverzních tvrzení, která se o ní šíří, doporučujeme naši bezplatnou studijní příručku k Bibli, která je v současné době k dispozici v angličtině: Nová smlouva: Ruší Boží zákon?
Předchozí smlouva byla v nesčetných ohledech cenná a úžasná. Ve skutečnosti vše, co Bůh učil prostřednictvím Staré smlouvy – včetně Desatera přikázání a mnoha dalších zásad – slouží jako nezbytný základ a úvod k Nové smlouvě (viz doprovodný článek „Kamenné desky“). I četné „krvavé oběti“ – obětování zvířat prolitím jejich krve – měly hluboký význam, neboť byly prorocké a symbolizovaly Ježíše Krista umírajícího prolitím své krve.
Stará smlouva ustanovila zvláštní vztah mezi Bohem a Jeho lidem, přičemž se Bůh zavázal pečovat o izraelský národ, dokud mu bude Izrael věrný. Bůh nabídl Izraelitům úžasná požehnání, která by následovala po jejich trvalé poslušnosti.
Ve skutečnosti neměl být Bůh pouze vládcem Izraele jako jejich král. Ve skutečnosti se Bůh neměl stát pouze vládcem Izraele jako jejich král. O svém smluvním vztahu se svým lidem totiž hovořil v duchovním smyslu jako o manželství a řekl, že „byl jejich manželem“ (Jeremjáš 31:32). Oni však tuto smlouvu těžce porušili (tentýž verš). Izraelský národ – později rozdělený na království Izrael a Judsko – vnímal jako nevěrnou manželku, která se dopouštěla cizoložství s falešnými bohy a cizími politickými mocnostmi.
Židům 8:7-8 vysvětluje, že „chyba“ Staré smlouvy nespočívala v pravidlech, která Bůh dal, ale v neschopnosti lidu věrně pokračovat v Božích cestách kvůli duchovní slabosti. Neměli v sobě „srdce“, aby věřili, důvěřovali a poslouchali Boha (viz Deuteronomium 5:29 a Deuteronomium 9:24). Stará smlouva také nenabízela možnost konečného odpuštění hříchů ani přijetí Božího Ducha svatého, který dává sílu k poslušnosti a uděluje věčný život.
Lepší smlouva – poskytující odpuštění a pomoc k poslušnosti
Bůh řekl, že nakonec „uzavřu s domem izraelským i s domem judským novou smlouvu“ (Jeremjáš 31:31). Bude to „význačnější služb…založena na lepších zaslíbeních“ (Židům 8:6). Podle podmínek této smlouvy Bůh nezruší své zákony, jak si mnozí představují, ale vtiskne je do srdcí a myslí svého lidu – a odpustí jim porušování zákona, na jejich hříchy již nebude vzpomínat (Jeremjáš 31:33-34).
Bude to nová manželská smlouva. Jedno z Ježíšových podobenství o Království přirovnává Boží Království k manželství (Matouš 22:1-14). Zjevení 19:6-9 odhaluje, že církev je zasnoubena s Ježíšem Kristem a bude se s ním ženit při jeho návratu! Efezským 5:22-33 zdůrazňuje hluboké paralely mezi lidským manželstvím a sňatkem církve s Kristem. Církev jako duchovně obnovený Izrael je předzvěstí vztahu, který Bůh zamýšlí mít se zbytkem Izraele a se všemi národy, které se podřídí a stanou se jeho součástí.
Ježíš tuto Novou smlouvu s Izraelem uzavřel mezi svými učedníky, když jim v noci před svou smrtí nabídl kalich vína a řekl: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi, která se za vás vylévá“ (Lukáš 22:20). Cena za Jeho duchovní Nevěstu byla vysoká, neboť pouze Jeho skutečně prolitá krev při smrti mohla poskytnout smíření za hřích.
Tato smlouva závisí na tom, že nám Bůh zcela odpustí! Základní součástí Božího plánu spásy je Jeho opatření k odpuštění hříchů lidem. Když se člověk, kterého Bůh povolal, učiní pokání a nechá se pokřtít, jsou mu odpuštěny všechny hříchy jeho minulého života, bez ohledu na to, jak zlé některé z nich byly (Skutky 2:38).
Pavel citoval Boha, který řekl: „a to bude má smlouva s nimi, až odejmu jejich hříchy“ (Římanům 11:27).
Když Bible hovoří o Božím odpuštění, znamená to úplné odpuštění. Izaiáš 1:18 cituje Boha, který říká: „ jsou-li rudé jako purpur, budou jako bílá vlna…“ Jakmile nám Bůh odpustil, považuje nás za čisté a bez hříchu!
Žalm Davida říká: „oucitný a milostivý je Hospodin, pomalý k hněvu a velkého milosrdenství…Nenakládá s námi podle našich hříchů, neodplácí nám podle našich provinění.
Vždyť jak vysoko jsou nebesa nad zemí, tak mocné je jeho milosrdenství nad těmi, kdo se ho bojí. Jak daleko je východ od západu, tak od nás vzdálil naše přestoupení“ (Žalm 103:8-12).
Tato úžasná milost, toto úžasné milosrdenství a odpuštění, je založeno na ochotě Ježíše Krista trpět a zemřít, aby zaplatil trest za všechny naše hříchy.
Abychom udrželi harmonický smluvní vztah s Bohem, musíme žít podle Božího „návodu k použití“, tedy Bible, a kdykoli zhřešíme, činit pokání a prosit Boha o odpuštění (viz Lukáš 4:4; 1. Jan 1:9). Bible vypráví o mnoha lidech, kteří se dopustili velkých hříchů a poté, co činili pokání, jim Bůh odpustil. Opravdu úžasná milost!
Prosím, pochopte, že Boží požadavek, abychom žili v poslušnosti vůči Němu, nepropaguje spasení skrze skutky. Spasení si nikdy nemůžeme zasloužit! Ale Boží přikázání definují Boží charakter a naší vroucí touhou musí být, aby se náš charakter stále více podobal Božímu charakteru. Boží milost není „levná milost“ – falešná milost, která propaguje povolení pokračovat v hřešení (viz Juda 4).
Navíc to sami nedokážeme. Potřebujeme Boží pomoc a sílu. Nová smlouva nabízí dar Ducha Svatého, který v nás přebývá, což je opět popsáno jako to, že Boží zákony jsou zapsány v našich srdcích a myslích namísto na kamenných deskách. To nám dá srdce potřebné k tomu, abychom zůstali věrní. K tomuto procesu se zavazujeme při pokání a křtu, abychom pak přijali dar Ducha (Skutky 2:38).
Měli bychom však pochopit, že zůstat věrní neznamená, že v tomto životě již nebudeme hřešit. Žádný člověk kromě Ježíše Krista nežil dokonale bezhříšný život. Obrácení křesťané stále občas hřeší (viz Římanům 7 a 1. Jan 1:8). Naštěstí podle podmínek Nové smlouvy, kterou Bůh nabízí, odpouští těm, kteří upřímně činí pokání, a díky Kristově oběti je považuje za bezhříšné. A pomáhá nám růst v duchovním obrácení a poslušnosti po zbytek našich životů, pokud se Mu budeme i nadále podřizovat.
Vzít na sebe Kristovo „jho“
Při rozjímání o tomto smluvním vztahu je jasné, že to, co nám Bůh nabízí, a to, co my můžeme nabídnout Bohu, se ani zdaleka nevyrovná! Pro ilustraci si představte, že by vám někdo slíbil, že vám dá každý týden milion dolarů, pokud mu prostě posekáte trávník! Absurdní, že?!
Ale to, co nám Bůh nabízí, je ještě úžasnější! Nabízí „Tím nám byla darována vzácná a veliká zaslíbení, abyste se skrze ně stali účastníky božské přirozenosti “ (2. Petr 1:4). Nabízí nám věčný život jako oslavené duchovní bytosti v Jeho božské rodině a Království!
A co od nás vyžaduje? Nevyžaduje, jako mnoho náboženství, život v asketismu a extrémním sebezapření. Máme spíše milovat Boha a plnit jeho přikázání.., A jeho přikázání nejsou těžká“ (1. Jan 5:2-3). A On nám v tom dokonce pomůže a odpustí nám, když upadneme a učiníme pokání. Výsledkem je, že jsme požehnáni šťastným a plnohodnotným životem naplněným láskou, radostí, pokojem a dalšími prvky zbožného charakteru (Galatským 5:22-23).
Ve skutečnosti Ježíš řekl: „ já jsem přišel, aby měly život a měly ho hojnost. Já jsem ten dobrý pastýř. Dobrý pastýř pokládá svou duši za ovce“ (Jan 10:10-11). Náš Dobrý pastýř dává svůj život za nás – slabé ovečky – zatímco my mu v porovnání s tím máme tak málo co nabídnout!
Smlouvu lze přirovnat ke zvířatům, která jsou spřažena dohromady, aby společně pomáhala táhnout pluh. Je úžasné, že Boží smlouva znázorňuje, jak jsme spřaženi s Ježíšem Kristem do partnerství, do týmu!
Je zřejmé, že v tomto týmu je skutečnou silou Kristus!
Všimněte si, co nám Ježíš řekl, aby nás povzbudil, abychom se této odpovědnosti nebáli: „Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný v srdci; a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho je příjemné a mé břemeno je lehké“ (Matouš 11:29-30).
Když Ježíš řekl, že Jeho jho je lehké, měl na mysli naši část při jeho nesení. Ježíš vzal na svá bedra obtížnost a tíhu toho jha! Kristus se za nás obětoval nesčetnými způsoby a nadále nám pomáhá!
Lidský život je často těžký, protože nás táhne dolů sobecká lidská přirozenost a v dnešním světě, kde stále vládne ďábel Satan, jsme obklopeni mnoha pokušeními a někdy i pronásledováním. Ježíš varoval, že brána je úzká a cesta vedoucí k věčnému životu je obtížná (Matouš 7:13-14).
Vždy si pamatujte tento slib od apoštola Pavla: „Nezachvátilo vás jiné pokušení než lidské; věrný je však Bůh, který vás nenechá zakusit více, než snesete, ale se zkouškou dá i východisko, abyste ji mohli snést“ (1. Korinťanům 10:13).
Ježíš varoval své současné i budoucí následovníky, že v budoucnu můžeme očekávat mnoho zkoušek, pokušení a pronásledování. A poté je utěšil těmito slovy: „Kdo však vytrvá do konce, bude zachráněn“ (Matouš 10:22). A dále nám dal jistotu úspěchu, pokud se budeme i nadále přibližovat k Bohu skrze Něho.
Boží pravé náboženství je naprosto jedinečné
Porovnejte pravé, biblické náboženství s jakýmkoli jiným systémem uctívání. V některých náboženstvích bůh nenabízí žádné výhody, pouze hrozby trestů, kterým se možná lze vyhnout usmiřováním. V jiných náboženstvích může božstvo svévolně udělovat některé výhody, avšak věřící nemají jistotu, že tyto výhody budou dostávat důsledně a nepřetržitě. Může se zdát, že jim bůh tyto výhody uděluje, aby posílil svou vlastní reputaci, nikoli z upřímné péče o lidi. V pohanských náboženstvích bůh nemiluje lidi a nepožaduje, aby ho milovali – pouze aby ho poslouchali, sloužili mu a uctívali ho.
Naproti tomu pravý Bůh má pokornou, obětavou lásku, která přesahuje naše chápání! Uvažte skutečnost, že Bible je Boží knihou lásky – vyjadřující Jeho lásku k lidem a to, jak se lidé musí naučit milovat Boha!
Hlavní pointou je toto: V žádném jiném náboženství bůh nenabízí uzavřít smlouvu, kterou by se navždy zavázal (nebo zavázala) dobře se o lidi starat – i kdyby lidé tomuto bohu zůstali věrní. A jistě, ani v pohanských mýtech o umírajících a spasitelných bozích se v žádném jiném náboženství bůh tak ochotně neobětuje pro lidi – rozhodně ne tak monumentální obětí, jako je Bůh Otec obětující svého Syna a Ježíš Kristus obětující sám sebe!
Je zřejmé, že Bůh Otec a Ježíš Kristus touží sdílet svou radost s ostatními! Aby toho dosáhli, mají velký hlavní plán spásy pro vytvoření své božské rodiny, která, jak jsme viděli, bude mít podíl na jejich božské přirozenosti! Jaké to bude? Král David napsal: „hojnost radosti je tvá přítomnost, ve tvé pravici je věčné blaho“ (Žalm 16:11).
Bůh v této době volá relativně málo lidí, aby dnes rozuměli Jeho cestám a žili podle nich. Přesto jsou tito lidé prvotinami ve velké duchovní sklizni lidstva, neboť Bůh touží nakonec nabídnout spasení všem (srovnej Jakub 1:18 a 2. Petr 3:9).
Pokud již patříte k duchovnímu lidu Božímu, k Nevěstě Kristově, a přijali jste podmínky Nové smlouvy, radujte se s velkou radostí a zůstaňte věrní! Pokud jste tak ještě neučinili, obraťte se k Bohu celým svým srdcem a usilujte o to, abyste byli uvedeni do tohoto nejvelkolepějšího smluvního vztahu s Bohem a Ježíšem Kristem!
Citace z Písma jsou převzaty z Česká studijní Bible, pokud není uvedeno jinak.
Přeloženo z angličtiny pomocí DeepL. Dokumenty pro překlad připravil James Ginn. Kontrolu biblických citátů v češtině provedl Sixto Yap. Korekturu a finální úpravu v češtině provedla Ludmila Wolfová.