Biblické proroctví hovoří o posloupnosti světovládných velmocí. Tyto mocné národy a jejich vládci v průběhu dějin ovládali svět. Bible vypráví příběh jejich vzestupu k moci a pádu do zapomnění. Také odhaluje, že před příchodem Ježíše Krista přijde ještě jedna světová velmoc. Tuto mocnost předpověděl již před tisíciletími prorok Daniel a bude vládnout silou a krutostí jako žádná jiná předtím. Její pád nastane, až se Ježíš Kristus vrátí, aby nastolil Boží království – poslední velmoc, kterou svět kdy uvidí.
Obsah
Úvod: Úvod: Přehled světových událostí
V dnešním světě existuje pouze jedna skutečná supervelmoc: Spojené státy. V současné době žádný jiný národ nedokáže v jakékoli podobě globálně projevovat takovou moc jako Amerika. Přesto existuje mnoho výzev, které Americe brání udržet si toto vznešené a důležité postavení. Vznikne mezi národy další mocnost – další skutečná supervelmoc – která nahradí současný světový řád?
________________________________________
Čína se v posledních třech desetiletích vyvinula v regionální asijskou mocnost, která šíří svůj vliv po celém světě. Absorbuje ropu a další životně důležité zdroje z Blízkého východu a Afriky. Je výrobním centrem pro velkou část světa a rozvíjí námořnictvo s loděmi, které by časem mohly vyzvat americké námořnictvo ve vodách Indického oceánu nebo Perského zálivu. Mnozí se ptají, zda se Čína stane dostatečně velkou mocností, aby mohla ovládnout svět.
Od rozpadu Sovětského svazu se Rusko musí znovu vymezovat mezi národy. Nemá již takovou velikost ani dosah jako USA, ale disponuje obrovskými zásobami ropy a zemního plynu. Spolu s velkou armádou a jaderným arzenálem je Rusko stále faktorem ve světovém dění.
Nedávný bulletin společnosti Stratfor se zabýval potenciálem Evropy dostat se na úroveň supervelmoci. Píše se v něm: „Evropa má jako jeden geografický celek největší ekonomiku na světě. Pokud by se tak rozhodla, mohla by se stát vojenským soupeřem Spojených států. Evropa je jedním z pilířů globálního systému a to, co se s ní stane, bude určovat fungování světa“ (Stratfor, leden 2013). Na současném uspořádání Evropy by se toho muselo hodně změnit, ale potenciál stát se náhradou Ameriky tu je.

>>>>>> Foto: Martin Falbisoner/Wikimedia Commons <<<<<<.
Někteří nezohledňují biblická proroctví v předpovědích světové ekonomiky nebo mocenského postavení. To je chyba. Bible má co říci k dnešní světové scéně a k tomu, co přinese budoucnost. Zjevení a Daniel ukazují, že v budoucnosti se mezi národy objeví nový druh moci, který všechny ohromí. Na určitou dobu bude mít schopnost „vyřešit“ některé velké problémy, které ohrožují řád a stabilitu. Všichni budou žasnout a budou šťastní, že se jí to daří. Časem však bude laskavá maska odstraněna a odhalí se moc se srdcem, které se snaží dostat lidi pod svou kontrolu. To nakonec nebude přijato dobře. Ale past se zavře a bude pozdě vycouvat.
Naštěstí Bůh zjevil, že tato poslední a zlá lidská velmoc bude trvat jen krátce, než se vrátí Ježíš Kristus. On nastolí poslední velmoc: své království na zemi.
S ohledem na prorockou budoucnost Země apoštol Petr řekl: „ jací musíte být ve svatém způsobu života a zbožnosti vy?“ (2. Petrova 3,11). Účelem proroctví je poskytnout nám pohled do budoucnosti, naději na Boží zaslíbení, a to proto, abychom se mu mohli přiblížit již dnes.
Přečtěte si, co Bible předpovídá o nadcházejících událostech, které povedou k návratu Ježíše Krista. Toto porozumění však použijte jako motivaci k tomu, abyste se k Bohu přiblížili již dnes. Modlete se, postěte se a studujte Bibli již nyní, abyste, až k těmto událostem dojde, nebyli zaskočeni.
Snící král a otrok
Kniha Daniel prorokovala události, které se naplnily před mnoha staletími, i významné události, které teprve přijdou. Odhaluje předem napsané dějiny regionu od Danielovy doby až po návrat Ježíše Krista.
________________________________________
Mezi židovskými zajatci, kteří byli odvedeni z Judska do babylonského vyhnanství, byl i mladík, jehož hebrejské jméno bylo Daniel. Babylóňané ho přejmenovali na Baltazara (Daniel 1,1-7). Daniel žil v pozoruhodné době pádu judského i babylonského království. Sloužil jako otrok, který se stal vysokým úředníkem jak v babylonské vládě, tak v její nástupkyni, Médo-perské říši.
Na konci Danielovy knihy mu Bůh přikázal, aby „ta slova uzavři a tu knihu zapečeť až do času konce. Mnozí budou prohledávat a poznání se rozmnoží“ (Daniel 12,4). To naznačuje, že některá významná proroctví, která by dříve nedávala smysl, budou s blížícím se koncem pochopitelná.
Danielova proroctví o přicházející supervelmoci
Jedním z úžasných proroctví zaznamenaných Danielem je jeho výklad Nebúkadnesarova snu ve 2. kapitole. Ve druhém roce své vlády měl babylonský král znepokojivý sen, který si nikdo z jeho rádců nedokázal vysvětlit. Babylonská kultura kladla na sny značný důraz a Nebúkadnesar byl přesvědčen, že tento sen má velký význam (Daniel 2,1-3). Ukázalo se, že měl pravdu: šlo o vidění budoucnosti, které bylo Nebúkadnesarovi dáno od samotného Boha.
Jeho sen podává přehled Božího plánu, který začíná tehdy a pokračuje až do příchodu Ježíše Krista. Vyjmenovává a popisuje posloupnost světových velmocí, které budou ovládat země obklopující Izrael, dokud Ježíš nezaloží své království (Expositor’s, str. 39, 46). Podíváme-li se na věci v naší době, velká část vize se již naplnila, což dokazuje její platnost pro předpověď toho, co se ještě stane, než se Ježíš vrátí.
Z Boží inspirace Daniel vysvětlil podrobnosti snu Nebúkadnesarovi, aniž by slyšel, o čem sen byl: „Tys, králi, hleděl a v tom hle, jakási náramná socha. Byla to socha veliká, vzhledu neobyčejného. Stála před tebou a její vzezření budilo úděs. Byla to socha mající hlavu z ryzího zlata, hruď a paže ze stříbra, břicho a boky bronzové, lýtka železná, chodidla zčásti železná, zčásti keramická“ (Daniel 2,31-33).

>>>>>> Foto: Lu Xindong/Stock/Thin:kstock <<<<<<
Daniel řekl Nabuchodonozorovi, že jeho babylonskou říši představuje hlava ze zlata (Daniel 2,37-38). Stříbrné, bronzové a železné součásti obrazu neboli sochy představovaly tři mocné říše, které měly následovat po mocném Babylonu (Daniel 2,9-40).
Nebúkadnesarův sen se odehrál a Daniel jej vyložil kolem roku 600 př. n. l. Obraz v symbolické podobě představoval posloupnost velkých říší, které měly po staletí dominovat politické scéně regionu.
„Stříbrnou říší měla být Médo-Persie, jejíž počátky položil Kýros Veliký, který v roce 539 dobyl Babylon… Tato stříbrná říše byla na Blízkém a Středním východě nadřazená po dobu asi dvou století“ (Expositor’s, s. 47).
„Bronzovou říší byla řecko-makedonská říše, kterou založil Alexandr Veliký… Bronzová říše trvala asi 260 nebo 300 let, než byla vytlačena čtvrtou říší“ (tamtéž).
„Železná říše znamená tvrdost a bezohlednost a popisuje římskou říši, která dosáhla svého nejširšího rozsahu za vlády Trajána“ (ibid.). Traján vládl jako císař v letech 98-117 n. l. a samotná Římská říše vládla po mnoho staletí.
Daniel 2,44 ukazuje, že Římská říše bude u moci v době, kdy Bůh zřídí své království: „Za dnů oněch králů ale Bůh nebes nastolí království, jež nebude zničeno navěky ani to království nebude přenecháno jinému lidu. Ono rozdrtí a ukončí všechna tato království, ale samo bude stát navěky.“
Římská říše dnes není u moci, jak je tedy možné, že bude v době Kristova příchodu? Po jejím pádu v roce 476 n. l. proběhlo v dějinách několik fází či vzkříšení Římské říše a poslední fáze bude ta, která bude u moci, až se Ježíš vrátí. O tom se více dozvíte později.
Železné nohy byly popsány jako nohy a prsty složené zčásti ze železa a zčásti z hlíny, jak vysvětluje Daniel 2,41. V tomto případě se jedná o železné nohy. Protože se jedná o směs silného (železa) a slabého (hlíny), můžeme předpokládat, že závěrečná fáze římského systému bude zčásti silná a zčásti slabá. Proč však 10 prstů? Co představují? Představují 10 králů – někteří z nich budou silní, někteří slabí -, kteří budou tvořit závěrečnou fázi římského systému. To pomáhá vysvětlit další proroctví zjevené Danielovi a také část ze Zjevení.
Další sen přidává důležité podrobnosti
Další aspekty této posloupnosti světovládných říší byly Danielovi zjeveny v pozdějším snu. Tentokrát byly čtyři říše představovány čtyřmi šelmami: lvem (Babylonská říše), medvědem (Médo-perská říše), levhartem (Řecko-makedonská říše) a čtvrtou šelmou, která byla popsána jako „hrozná“ a nepodobná ostatním třem (Daniel 7,1-7).
„Po tomto jsem v oněch nočních viděních přihlížel dále a hle, čtvrtá šelma strašlivá, úděsná a neobyčejně silná. Měla veliké železné zuby [obdoba železných nohou z Daniela 2]. Požírala, drtila a to ostatní svýma nohama pošlapávala. Ta byla ale odlišná ode všech šelem, které byly před ní, a měla deset rohů.“ Tato šelma představuje velkou moc Říma, která drtila všechny, kdo se jí postavili na odpor.
Všimněte si, že má deset rohů. V biblické literatuře může roh představovat krále nebo vůdce. Deset rohů ze Zjevení 13 se shoduje s deseti rohy z tohoto proroctví a představují oživení římské říše v průběhu času, které vede až k návratu Ježíše Krista.
K pochopení této supervelmoci na konci času nám pomáhá také Zjevení 17. V této kapitole je opět zobrazena jako šelma. V tomto popisu se přímo uvádí, že se skládá z deseti „králů“ – což by v moderní době mohlo znamenat prezidenty, nebo premiéry. Tito vůdci společně „pravomoc jako králové mají přijmout na jednu hodinu“, a tuto velmoc poslední doby, Bible označuje jako „šelmu“ (Zj 17,12-13). Tato poslední obroda římské říše vede válku s Ježíšem Kristem po jeho návratu (Zjevení 17,14).
To vše je v souladu s Danielem 2,44, který zjevně naznačuje, že druhý příchod Krista nastane v době, kdy ještě budou existovat zbytky čtvrté šelmy neboli království (Římské říše): „Za dnů oněch králů ale Bůh nebes nastolí království, jež nebude zničeno navěky ani to království nebude přenecháno jinému lidu. Ono rozdrtí a ukončí všechna tato království, ale samo bude stát navěky“ (Daniel 2:44).
Větší část těchto prorockých událostí, jak jsou podrobně popsány v obou snech, se již naplnila. Jejich podrobné naplnění potvrzuje božskou inspiraci Bible. Pravděpodobnost, že by to někdo předvídal sám, se vzpírá věrohodnosti. „Avšak jest Bůh na nebesích, zjevující tajemství — a ten králi Nebúkadnesarovi sdělil, co se stane v budoucích dnech“ (Daniel 2,28).
První velmoc
Krátce po potopě Bůh rozdělil zemi mezi Noemovy rody (Genesis 10,32).
________________________________________
Když putovali od východu, přišli do země Šináru. V Šinaru vedl Nimrod, velký válečník a lovec, vzpouru proti Božímu příkazu, aby Noemovi potomci znovu osídlili zemi. Věděl, že by pro něj bylo nemožné vládnout nad rodinami země, kdyby byly rozptýleny po světě. Proto dal podnět ke stavbě věže, k níž by lidé vzhlíželi, aby nebyli rozptýleni po světě (Genesis 11,4). Bůh však zasáhl a zmátl jazyky lidí, čímž je donutil, aby se rozptýlili po zemi.
Jak Noemovy rodiny osidlovaly své země, vyvinuly se z nich nakonec národní státy. Bůh je autorem rodin, kmenů a národů. Bůh si historicky přeje, aby národní státy žily podle jeho zákonů. Vláda národních států má sloužit lidem daného národa. Stejně jako milující otec zajišťuje potřeby své rodiny, měl by národní stát zajišťovat potřeby všech svých rodin. Bůh dal Noemovým rodinám dědictví na zemi. Toto dědictví neboli země byla těmto lidem dána, aby je živila. Patřila jim, aby ji měli a drželi. Národní stát si tedy má udržovat svrchovanost nad svou zemí a lidmi. Svrchovanost znamená, že národy mají právo držet svou zemi a vládnout svému lidu.
Některé národní státy se vyvíjely způsobem, který umožňoval svobodu jednotlivce, aby se rozvíjel a prosperoval. Jiné národní státy se vyvíjely podle diktátorského vzoru a podrobovaly si vlastní lid. Anály dějin jsou němým svědectvím o úspěchu či neúspěchu národních států.
Mnozí diktátoři národních států získali dostatek moci, zdrojů a kontroly nad svým lidem, aby si podmanili jiné národní státy. Na mysl přicházejí jména jako Alexandr Veliký a Čingischán. Podmaněné země se nazývaly říše, protože byly podřízeny jednomu vládci. Říše však vznikaly dobýváním národních států.
Bible je v mnoha ohledech historickým záznamem řady velmocí, které přicházely a odcházely. Mnohé z nich byly ve své době silné, ale nezanechaly ve světě žádný trvalý odkaz nebo stopu. Jiné však změnily běh dějin na tisíciletí dopředu. Kniha Daniel obsahuje proroctví historického i budoucího významu. Bůh v něm odhaluje sled velmocí, které utvářely a budou utvářet svět v době, kdy se blíží čas příchodu Ježíše Krista.
Velký obraz v Nebúkadnesarově snu
Velký obraz, který Bůh zjevil Nebúkadnesarovi ve snu, vyložil prorok Daniel.
________________________________________
Každá část sochy představuje jednu světovládnou velmoc. Každý následující kov je méně cenný, ale každý následující kov je silnější, protože každá říše byla mocnější než ta předchozí.
Zlatohlav
Tato část představovala Babylónskou říši, jejímž králem byl Nabukadnezar.
Stříbrná hruď a zbraně
Znamenala říši Médů a Peršanů, která si Babylón podrobila a vytlačila ho.
Bronzový hrudník a stehna
Tato část představovala řecko-makedonskou říši Alexandra Velikého, která pohltila Persii.
Železné nohy
Dvě železné nohy představovaly Římskou říši. Po Alexandrově smrti jeho helénistická říše pokračovala v rozdělené podobě, dokud její rozdělení nepřevzal Řím. Dvě nohy zřejmě označovaly rozdělení na východ a západ, které charakterizovalo pozdní římskou říši.
Železo a hlína – nohy a prsty na nohou
Nohy a prsty jsou ze železa smíchaného s hlínou – křehké a nestabilní směsi, která se se špatně spojuje. Ty představují závěrečnou fázi Římské říše, kterou bude tvořit deset králů, někteří silní a někteří slabí.

>>>>>> Bruce Long, s licencí pro výhradní použití pro United Church of God <<<<<<.
„Král severu“ vs. “král jihu“
V Danielovi 10 a 11 se nachází další proroctví, které má důsledky pro poslední dobu. Je důležité, protože odhaluje politické klima a napětí na Blízkém východě, které předchází prvnímu i druhému zjevení Ježíše Krista jako Mesiáše. V obou případech je Jeruzalém v centru tehdejších politických konfliktů.

>>>>>> Bazilika Hagia Sofia v Istanbulu, která byla původně křesťanskou katedrálou a kterou později ovládli muslimové a přeměnili ji na mešitu. Foto: faraways/iStock/Thinkstock <<<<<<
________________________________________
Jedná se o předpověď politických intrik mezi dvěma mocnostmi označovanými jako „král severu“ a „král jihu“. Jména odkazují na jejich zeměpisnou polohu ve vztahu k zemi Judské. Nezapomeňte, že Daniel byl jeruzalémským knížetem a středem proroctví je Boží lid Izraele. Obě mocnosti tedy historicky pocházely a v budoucnu budou pocházet z oblastí zeměkoule, které se nacházejí severně a jižně od Jeruzaléma. Nemusí to nutně znamenat, že z extrémně jižních nebo severních oblastí.
Proroctví bylo Danielovi dáno ve třetím roce vlády perského krále Kýra (Daniel 10,1). Přišel „muž“, nepochybně anděl (Daniel 10,5; srov. Daniel 9,21), aby Danielovi řekl, co se stane „v posledních dnech“.
Proroctví, které následuje, je nejpodrobnější v celé Bibli. Třetí Kýrův rok byl více než 500 let před narozením Krista. Přesto toto proroctví předpovídá události, které se v té době začaly odehrávat téměř okamžitě a budou pokračovat až do druhého příchodu Ježíše Krista.
Některé prvky toho, co následuje, jsou složité a vyžadují zvýšenou pozornost. Srovnání prorockých slov s historickými záznamy je však objasní.
Vleklé politické intriky
Daniel 11,1-35 podává zprávu, napsanou s několikaletým předstihem, o intrikách mezi králem Jihu a králem Severu. Ve světských dějinách je král Jihu často označován jako Ptolemaios. Ptolemaiovská dynastie vládla z Alexandrie v Egyptě, která leží jižně od Izraele. Král Severu vládl z Antiochie v Sýrii, která leží severně od Izraele, pod jménem Seleukos nebo Antiochos.
S ohledem na tuto skutečnost prozkoumejme některé podrobnosti proroctví. Více informací o historickém naplnění velké části tohoto proroctví najdete ve zdrojích, jako je The Expositor’s Bible Commentary, který citujeme níže, nebo v jiných spolehlivých referenčních dílech. Místo toho, abychom citovali celou biblickou pasáž, doporučujeme, abyste si verše, které citujeme, přečetli ve své vlastní Bibli.
Daniel 11,2: Těmi „ještě tři králové“ jsou Kambýsés, starší syn Kýrův, pseudo-Smerdis, podvodník, který se vydával za Kýrova mladšího syna, jenž byl tajně zabit, a Dareios Perský. „Perský král, který napadl Řecko, byl… Xerxes, který vládl v letech 485-464 př. n. l.“. (Expositor’s , s. 128).
Daniel 11,3-4: „Verš 3 nás seznamuje s … vzestupem Alexandra Velikého“ (tamtéž). Jazyk ve 4. verši „jasně naznačuje, že tento mocný dobyvatel bude mít poměrně krátkou vládu… Za sedm nebo osm let uskutečnil nejoslnivější vojenské vítězství v dějinách lidstva. Žil však už jen čtyři roky a … zemřel v roce 323 na horečku …“ (ibid.).
Alexandrovo království bylo rozděleno „mezi čtyři menší a slabší říše“ (Expositor’s, s. 129). Alexandrův malý syn byl zavražděn v roce 310 a nemanželský bratr zavražděn v roce 317. „Neexistovali tedy žádní potomci ani pokrevní příbuzní, kteří by mohli nastoupit po samotném Alexandrovi“ (tamtéž). Jeho království tedy nebylo rozděleno „mezi jeho potomstvo“ (Daniel 11,4).
Alexandrovi generálové válčili o vládu nad jeho říší. Následné boje o nadvládu zlikvidovaly všechny kromě čtyř, kteří se stali hlavami čtyř oddílů jeho říše. Těmi čtyřmi byli Kassandr, vládnoucí v Řecku a na Západě, Lysimachos v Thrákii a Malé Asii, Ptolemaios v Egyptě a Seleukos v Sýrii. Dva z nich – Ptolemaios a Seleukos – rozšířili svou vládu a území. Byli to králové Egypta, a Sýrie.
Následující machinace se týkají právě těchto dvou králů. Jsou označováni jako král jihu (Ptolemaios) a král severu (Seleukos), a to kvůli jejich poloze vzhledem k Jeruzalému.
Daniel 11,5: „Králem jihu měl být Ptolemaios I.“ (Expositor’s , str. 130). Biblický výraz „jeden z jeho knížat“ odkazuje na Seleuka. Ten původně sloužil pod Ptolemaiem. V intrikách po Alexandrově smrti Seleukos nakonec získal vládu nad Sýrií a stal se králem severu. Seleukos měl nakonec větší moc než Ptolemaios. Dynastie Seleukovců měla pokračovat až do roku 64 př. n. l.
Laodicejská válka
Daniel 11,6: Mezi králem Jihu a králem Severu panoval stav napětí a nepřátelství. Ptolemaios I. zemřel v roce 285 př. n. l. V roce 252 se obě mocnosti pokusily uzavřít smlouvu, podle níž se Berenika, dcera Ptolemaia II. měla provdat za Antiocha II., krále Severu. Laodika, první manželka Antiocha II. se zlobila, protože se s ní rozvedl. Na oplátku zmanipulovala spiknutí z místa svého vyhnanství. Nechala zavraždit Bereniku a jejího malého syna. „Nedlouho poté byl otráven i sám král [Antiochos II.]…“ (tamtéž).
Laodika se prosadila jako královna, protože její syn Seleukos II. byl příliš mladý na to, aby vládl. Proroctví „ona [Berenika] bude vydána“ se vztahuje k převratu, který Laodika zosnovala, aby Bereniku popravila. Někteří šlechtici, kteří Bereniku jako královnu podporovali, byli také svrženi.
Daniel 11,7-9: Následovala odveta. Následovala řada vojenských akcí, které vešly ve známost jako Laodicejská válka. Ptolemaios II. zemřel krátce poté, co Laodicea zabila jeho dceru Bereniku. Ptolemaios III. se snažil pomstít smrt své sestry. Zaútočil na severního krále a zmocnil se syrského hlavního města Antiochie. Verš 8 popisuje, že Ptolemaios znovu získal „dávno ztracené modly a posvátné poklady“ (Expositor’s , s. 131), které Kambýsés v roce 524 př. n. l. ukradl z Egypta.
V roce 240 byl mezi Ptolemaiem III. a Seleukem II. uzavřen mír a nepřátelství ustalo až do roku 221, kdy Ptolemaios III. zemřel.
Daniel 11,10-12: Synové Seleuka II. zaútočili po smrti svého otce na krále jihu. Jeden z těchto synů, Seleukos III, vládl pouze tři roky. Jeho vojenská aktivita byla poměrně malá. Zemřel na otravu jedem. Další syn, Antiochos III (Veliký), však „přemohl a prošel“. Dobyl Judsko.
Ptolemaios IV, král jihu, se mu pomstil (Daniel 11,11) a porazil větší vojsko Seleuka III. v bitvě u Rafie. Po svém vítězství se Ptolemaios dal na zhýralý život, během něhož v Egyptě povraždil desetitisíce Židů (Daniel 11,12). Tím vším oslabil své království.
Daniel 11,13-16: Výraz „na konci několika let“ odkazuje na událost, kdy 14 let po své porážce přišel Antiochos III. proti Ptolemaiovi V., ještě mladíkovi (Ptolemaios IV. zemřel v roce 203). V egyptských provinciích panovaly nepokoje kvůli mizerné vládě Ptolemaia IV. Mnoho lidí – včetně Židů sympatizujících s králem severu – se spojilo s Antiochem proti králi jihu. Vzpouru nakonec potlačil egyptský generál Skopus (Daniel 11,14).
Skopus také v zimě 201-200 odrazil Antiochovy síly. Král Severu odpověděl dalším vpádem. Dobyl město Sidon („opevněné město“), kde se Scopus vzdal (Daniel 11,15). Antiochos získal úplnou kontrolu nad Svatou zemí, „slavnou zemí“ (Daniel 11,16).
Daniel 11:17: Revidovaná Bible zní: „Antiochos byl vítězem nad Antiochií: „On [král severu] se rozhodne postupovat s plnou silou svého království, a když se dohodne s králem jihu na podmínkách, dá mu svou mladou dceru za ženu s cílem zničit království; ale smlouva nebude trvat dlouho a nebude to ani jeho záměr, kterému by posloužila.“ (Zj 11,17) Poté, co Antiochos porazil Scopa, zatoužil získat kontrolu nad samotným Egyptem. Svou dceru Kleopatru dal Ptolemaiovi V. za ženu. Antiochos věřil, že bude jednat v jeho prospěch a zradí zájmy svého manžela. Ona však jeho plány zmařila tím, že se postavila na stranu Ptolemaia.
Daniel 11,18-19: Antiochos ve svém zklamání zaútočil na ostrovy a města v Egejské oblasti. Poskytl také azyl nepříteli Říma, kartaginskému Hannibalovi, který mu pomáhal při vylodění v Řecku. Řím odpověděl útokem na Antiocha a způsobil jeho vojskům porážku. Římané ho připravili o velkou část jeho území a odvedli do Říma několik rukojmích, včetně Antiochova syna. Řím od něj vymáhal vysoké poplatky (Daniel 11,18).
Antiochos se potupně vrátil do své pevnosti Antiochie. Protože nebyl schopen zaplatit vysoké poplatky, které Římané vymáhali, pokusil se vyplenit pohanský chrám. Jeho čin natolik rozzuřil místní obyvatele, že ho zabili a přivedli k neslavnému konci (Daniel 11,19).
Daniel 11,20: Ačkoli to není součástí inspirovaného Písma, apokryfní kniha 2. Makabejská 3,7-40 říká, že ani druhý Antiochův syn, Seleukos IV., nebyl schopen platit daně. Seleukos poslal Žida Heliodora, aby vyplenil chrám v Jeruzalémě. Heliodor se vydal do svatého města, ale nic nezískal. Heliodor později Seleuka otrávil, a tak byl zabit, „ale ne v hněvu nebo v boji“.
Antiochos Epifanes
Daniel 11,21-35: V těchto verších se hovoří o nechvalně proslulém Antiochovi IV (známém také jako Epifanés), bratrovi Seleuka IV, který byl předtím odveden jako rukojmí do Říma. Byl to „tyranský utlačovatel, který se ze všech sil snažil zcela zničit židovské náboženství“ (Expositor’s, str. 136).
Antiochos vydal zákony, které pod trestem smrti zakazovaly praktikování židovského náboženství. Byl to muž neuvěřitelné krutosti. Na jeho příkaz „byl k smrti zbičován starý písař Eleazar, protože odmítl jíst vepřové maso. V přítomnosti místodržitele byla postupně zmasakrována matka a jejích sedm dětí za to, že odmítly vzdát hold obrazu. Dvě matky, které obřezaly své novorozené syny, byly hnány městem a hozeny střemhlav z hradeb“ (Charles Pfeiffer, Between the Testaments, 1974, s. 81-82).
Daniel 11,31: To odkazuje na osudové události z 16. prosince 168 př. n. l., kdy šílený Antiochos vstoupil do Jeruzaléma a zabil 80 000 mužů, žen a dětí (2 Makabejská 5,11-14). Poté znesvětil chrám tím, že přinesl oběť hlavnímu řeckému bohu Diovi. Tato nehoráznost byla předzvěstí srovnatelné události, o níž Ježíš Kristus řekl, že k ní dojde v posledních dnech (Mt 24,15).
Daniel 11,32-35: Zdá se, že tyto verše na jedné straně popisují nezdolnou vůli a odvahu Makabejců, rodiny kněží, kteří se postavili na odpor Antiochovi a jeho nástupcům. Vzpoura Makabejských proti syrskému králi byla vyvolána, když „Matatiáš, přední kněz ve městě Modein … poté, co zabil Antiochova důstojníka, který přišel prosadit nové nařízení o modloslužbě …, vedl partyzánský oddíl, který uprchl do hor …“ (Expositor’s , s. 141).
Matatiášovi v jeho věci pomáhalo pět synů, především Juda neboli Juda, přezdívaný Maqqaba (aramejsky kladivo, odkud pochází jméno Makabejci). Mnoho z těchto vlastenců zemřelo, ale jejich hrdinství nakonec vyhnalo syrská vojska ze země.
V jiné rovině by se tyto verše mohly vztahovat i na novozákonní církev se zmínkami o mocných činech, pronásledování a odpadnutí od víry.
Historické naplnění přechází v budoucí naplnění
V tomto okamžiku Danielovo proroctví definitivně nabývá jiného tónu a na konci Daniela 11,35 výslovně odkazuje na „času konce“. Citujme Expositor’s: „Závěrem předchozí perikopy [úryvku] ve v. 35 končí předpovědní materiál, který se nesporně vztahuje k helénistické říši a k soupeření mezi Seleukovci a židovskými vlastenci. Tento současný oddíl (v. 36-39) obsahuje některé rysy, které se sotva vztahují na Antiocha IV, ačkoli většina podrobností by se mohla vztahovat jak na něj, tak na jeho novodobý předobraz, ‘šelmu’.
„Liberální i konzervativní badatelé se shodují, že celá 11. kapitola až do tohoto bodu obsahuje nápadně přesné předpovědi celého sledu událostí od Kýrovy vlády … až po neúspěšnou snahu Antiocha Epifana vymýtit židovskou víru“ (Expositor’s, s. 143).
Od tohoto okamžiku mělo uplynout něco málo přes sto let, než římský generál Pompeius dobude Jeruzalém. Od té doby po mnoho staletí přechází velká část Blízkého východu pod kontrolu Římské říše.
Dědictví tohoto konfliktu mezi severem a jihem je snadno patrné dodnes. Napětí mezi tradičně křesťanskou Evropou a hluboce islámským Blízkým východem na jihu je na nejvyšší úrovni od dob osmanského náporu v 19. století.
Tento odvěký konflikt se pravděpodobně znovu rozhoří, jak se bude blížit čas konce. Obnovená Svatá říše římská bude usilovat o větší vliv v tomto nejdůležitějším regionu. A regionální muslimské mocnosti by mohly nepochybně podniknout odvetné kroky.
Podrobnější rozbor tohoto prorockého budoucího konfliktu naleznete v naší bezplatné pomůcce ke studiu Bible Blízký východ v biblických proroctvích.
Dvojí naplnění v biblickém proroctví
Mnoho biblických proroctví má dvojí naplnění. V takových případech prorok mluví pod Boží inspirací a dochází k prvnímu naplnění proroctví. Později, často na konci věku před Kristovým návratem, pak dojde ke konečnému, definitivnímu naplnění.
________________________________________
Vynikající příklad duality najdeme v Joelově předpovědi o Duchu svatém (Joel 2,28-32 – Joel 3,1-2).
Bůh inspiroval apoštola Petra, aby citoval tuto pasáž při popisu událostí v den Letnic, kdy Bůh po Ježíšově vzkříšení založil církev (Sk 2,14-21). Tehdy skutečně došlo k zázračným projevům Boží moci skrze Ducha svatého (Sk 2,1-12). Byly však pouze prvním naplněním Joelova proroctví. Konečné naplnění přijde v době konce a bude zahrnovat mimo jiné shromáždění národů k Božímu soudu v údolí Jozafat. K tomu nedošlo v den Letnic. Vidíme tedy, že proroctví mohou být dvojího druhu.
Podobným způsobem Bůh inspiroval mnoho dalších proroctví s dvojím významem. Platila jako varování pro tehdejší Izraelity a jako varování pro moderní potomky téhož lidu. Obyvatelé Británie, Spojených států, Kanady, Austrálie a Nového Zélandu a národy severozápadní Evropy, které dnes tyto lidi zastupují, by udělali dobře, kdyby těmto varováním věnovali pozornost.
Římské obrození sjednocené Evropy

>>>>>> Bazilika svatého Petra ve Vatikánu. <<<<<<
Jak můžeme vědět, že poslední světovou supervelmocí bude novodobá inkarnace Římské říše? Existuje několik biblických ukazatelů, které tímto směrem ukazují.
________________________________________
Jeden z nich se nachází ve Zjevení 13,3 a Zjevení 13,12, kde se uvádí, že tato šelma má „smrtelnou ránu“, která se zahojí. Co to prorocky znamená?
Po desetiletích úpadku Římská říše skutečně dostala „smrtelnou ránu“ v roce 476 n. l., kdy byl římský císař Romulus Augustulus svržen germánskými kmeny vedenými Odoacrem. To však neznamenalo konec Římské říše. Jak uvidíme, tato „rána“ se skutečně zahojila a říše znovu povstala – a v dějinách se to opakovalo.
Popis této šelmy v 17. kapitole Zjevení je spojen s mocnou a vlivnou entitou, která se nazývá „velikou smilnicí“ (Zj 17,1). Tato žena představuje velkou falešnou církev, která pronásleduje Boží lid a sedí na „sedmi pahorcích“ (Zj 17,9, NIV). Řím je samozřejmě známý jako „město sedmi pahorků“.
Jak již bylo řečeno, kopce nebo hory mohou symbolizovat vlády nebo království, jako je tomu i v tomto případě.
Ve Zjevení 17,10 se hovoří o sedmi králích – vůdcích vlád nebo království -, kteří „musí zůstat jen nakrátko.“ O těchto sedmi králích se říká, že „pět jich padlo, jeden je, další ještě nepřišel.“ Tato formulace naznačuje, že vládnou postupně, jeden po druhém. Poslední sedmý král je ve Zjevení 13,4 nazván „šelmou“. Bude spojencem deseti dalších vůdců či vládců, kteří „pravomoc jako králové mají přijmout na jednu hodinu spolu s šelmou“ a „svou sílu a moc dají šelmě“ (Zjevení 17:12-13).
Ve Zjevení 17,14 je jasně řečeno, že sedmý král, „šelma“, bude u moci, dokud se Ježíš Kristus nevrátí, aby ji zničil: „Ti [deset spojeneckých vládců nebo vůdců] budou válčit s Beránkem [Ježíšem Kristem], ale Beránek je přemůže,…“ (Zjevení 17:14).
Studium dějin ukazuje naplnění těchto pozoruhodných proroctví v podobě postupných nových vůdců obrody Římské říše po její „smrtelné ráně“ z roku 476 n. l., která byla vyléčena. Tato probuzení probíhala ve spolupráci s římskokatolickou církví. Podívejme se, jak se to v zaznamenané historii naplnilo a co nás ještě čeká.
1. Justiniánova císařská restaurace
Po sesazení císaře Romula Augustula uplynulo necelé století, než se Justinián, východořímský neboli byzantský císař, vládnoucí z Konstantinopole (dnešní Istanbul), zavázal k obnově říše na Západě a zahájil to, co bude v dějinách známo jako „císařská obnova“.
William Langer ve své Encyklopedii světových dějin uvádí: „Celá Justiniánova politika směřovala k nastolení absolutní moci císaře a k obnově univerzální, křesťanské římské říše“ (1960, s. 172). Stejné dílo se zmiňuje o Justiniánově „grandiózní rekonstrukci římského impéria“.
Klíčovou roli v této obrodě hrála římská církevní hierarchie. Jak upozorňuje historik Will Durant, „v roce 554 Justinián vyhlásil dekret, který požadoval, aby ‚vhodné a řádné osoby, schopné spravovat místní vládu, byly biskupy a předními osobami každé provincie vybrány za správce provincií‘“ (The Story of Civilization, Vol. 4: The Age of Faith, 1950, s. 519-520, zvýraznění v originále).
Římská říše opět ožila, neboť zažila první z několika probuzení ve spojení s církví. Postupem času však toto císařské probuzení ochablo a postupně se rozpadlo. Po Justiniánově restauraci mělo následovat ještě šest dalších oživení.
2. Karel Veliký, císař Svaté říše římské
Druhé z těchto prorokovaných oživení či vzkříšení římské říše nastalo v době Karla Velikého – Karla Velikého, který byl v roce 800 n. l. korunován papežem Lvem III. ve svatopetrské bazilice v Římě. Tento akt naznačoval, jakou moc a vliv bude mít římská církev nad říší v budoucích letech, kdy císaři obdrží titul císaře Svaté říše římské.
Langerova Encyklopedie světových dějin označuje tuto dobu jako „Obrodu římské říše na Západě“ (s. 155) a dodává, že „vláda Karla Velikého byla teokracií“.
Pokud existují nějaké pochybnosti o tom, že římská říše byla díky oživení Karla Velikého velmi živá, přijal jako svůj oficiální titul: „Karel, nejklidnější Augustus, korunovaný Bohem, velký a pacifický císař, vládnoucí římské říši“.
3. Ota I., „Velký císař“
Po smrti Karla Velikého byla jeho říše rozdělena mezi jeho vnuky, a přestože císařský titul zůstal zachován, říše se rozpadla a zůstala slabá a rozdělená až do doby Oty Velikého.
Nový císař německého národa sjednotil říšskou říši převážně výboji. Titul římského císaře získal v roce 962 n. l., kdy byl korunován papežem Janem XII. Tím došlo ke třetímu ze sedmi prorokovaných obnovení či vzkříšení původní římské říše.
Podle Langerovy Encyklopedie světových dějin Ottova „korunovace papežem římským císařem znamenala obnovení římské říše“ (s. 216). Na jeho pečeti s latinským nápisem bylo napsáno Otto Imperator Augustus – „Otto Velký císař“.
Německý zpravodajský časopis Der Spiegel ve zvláštním vydání věnovaném historii v roce 2007 uvedl o německém císaři následující poznámku: „Otto se nazýval… vládcem Římské říše, přestože ta zanikla o několik století dříve. Takový titul nosil již Karel Veliký.
„Křesťané šířili přesvědčení, že Římská říše bude trvat až do konce světa. Prorok Daniel ze Starého zákona prorokoval o čtyřech světových říších; pak přijde antikrist. Podle tehdejšího uspořádání měla být Římská říše čtvrtou říší. Podle tohoto výkladu Ota zachránil lid a jako takový zdůraznil nárok být nad všemi ostatními vládci v Evropě“ (s. 28).
Ačkoli středověké pojetí prorockých událostí, jak je zde uvedeno, bylo poněkud zmatené, ukazuje, že představa Římské říše jako současné mocnosti, která bude existovat v době konce tohoto věku, byla dobře zavedená.
4. Karel V., O říši, nad níž slunce nezapadá
Ačkoli Ota odešel ze scény, jeho říše trvala téměř tři století, než si ji rozdělily soupeřící frakce.
Po téměř dvou desetiletích bez císaře následoval Rudolf I. z rodu Habsburků, který se v roce 1273 stal „římským králem“ – toto označení se používalo pro ty, kdo nastupovali na císařský trůn bez oficiální korunovace v Římě papežem (protože okolnosti často bránily tomu, aby se tak stalo hned nebo vůbec). Tento titul ustoupil v roce 1508 titulu volený císař Římanů a císaři přestali podnikat cesty do Říma. Pouze jeden byl korunován papežem – Karel V. z rodu Habsburků v roce 1530 (všichni zvolení císaři v letech 1438 až 1740 pocházeli z tohoto panovnického rodu).
Po svém otci zdědil Karel rozsáhlé habsburské državy ve střední Evropě, Německu a Itálii. Po své matce, dceři slavných španělských panovníků Ferdinanda a Isabely, zdědil Španělsko a jeho americké državy. Vládl říši, nad kterou slunce nezapadalo – říši ještě větší než starověký Řím – a byl nejmocnějším mužem světa.
Karel V. byl odhodlán uskutečnit odvěký sen o sjednocené Evropě a jeho vláda byla vrcholem čtvrtého proroctví o obnově římské říše. „Jeden z největších španělských králů a císař Svaté říše římské [Karel V.] byl pravděpodobně posledním císařem, který se pokusil uskutečnit středověkou myšlenku jednotné říše zahrnující celý křesťanský svět.“ (The Encyclopaedia Britannica, 15. vydání, Micropaedia,svazek 2, ‚Karel V.‘).
Jeho vizi však zmařily velké problémy. V průběhu své vlády bojoval proti Francii, Osmanské říši Sulejmana Nádherného, protestantům, a dokonce i proti silám papeže. Nakonec v roce 1556 abdikoval a španělské državy přenechal svému synovi Filipovi II. a středoevropské državy svému bratru Ferdinandovi.
5. Napoleon, soupeř Karla Velikého a Alexandra
Jedna z nejznámějších postav historie, Napoleon Bonaparte, měl vést pátý prorokovaný pokus o vzkříšení Římské říše se souhlasem římské církve. Jak poznamenal Will Durant, Napoleon „snil o tom, že bude soupeřit s Karlem Velikým a sjednotí západní Evropu… pak následoval Konstantina… a zmocnil se Konstantinopole… a navrhoval soupeřit s Alexandrem dobytím Indie“ (The Story of Civilization, Vol. 11: The Age of Napoleon, 1975, s. 242-243). Na vrcholu své moci vládl 70 milionům poddaných na celém evropském kontinentu.
Napoleon se narodil na středomořském ostrově Korsika a začal se prosazovat v době po Velké francouzské revoluci. Ve Francii získal vojenské vzdělání a v jednom tažení za druhým se rychle projevoval jako vojenský génius.
Vojenská síla však nestačila k uspokojení jeho ambicí. V roce 1799 se Napoleon vmanévroval do nejvyššího politického postavení ve Francii. V roce 1804 se nechal korunovat francouzským císařem a ještě téhož roku byl papežem Piem II. v pařížské katedrále Notre Dame korunován císařem Napoleonem I. V roce 1804 se stal císařem Francie. Zanedlouho se díky svým vojenským výbojům stal vládcem Evropy od Labe na východní straně Německa až po Atlantský oceán a také španělských a francouzských území v Novém světě – větší části Ameriky.
Napoleon se inspiroval Římem a Karlem Velikým a rozhodl se sjednotit Evropu pod svou vládou. Jeho velké ambice se mu však staly osudnými. Plány na invazi do Británie se rozpadly poté, co jeho námořnictvo porazil admirál lord Nelson u Trafalgaru v roce 1805. V roce 1812 se jeho invaze do Ruska ukázala jako katastrofální, protože ztratil více než půl milionu mužů. V roce 1814 byl donucen vzdát se trůnu a byl poslán do exilu.
Tím skončila pátá obnova římské říše. Tím však imperialistické pokusy o sjednocení Evropy neskončily.
6. Německé a italské sny
Německo, jak ho známe, je relativně moderním výtvorem. Před Napoleonem existovaly doslova stovky malých německých států, z nichž každému vládl vlastní kníže, vévoda nebo král. Nejdominantnější byly Rakousko a Prusko. V 19. století se Ottovi von Bismarckovi podařilo sjednotit většinu německých území pod pruskou dynastii Hohenzollernů, další se spojily s Rakouskem.
V roce 1870 obě skupiny německých států společně bojovaly proti Francii a v roce 1871 byl pruský král Vilém (nebo Vilém) ve francouzském paláci Versailles prohlášen za císaře Německa. Jeho titul kaiser odkazoval na římský titul Caesar. O několik století dříve založil Ota Veliký první velkou německou říši – První říši. Nyní mělo Německo druhou říši.
Německé sny o větší říši nevyhnutelně vedly k dalším válkám. V roce 1914 vypukla první světová válka, požár, který připravil o život miliony lidí a změnil tvář Evropy. Když však o čtyři roky později skončila, zůstaly velké problémy. V nadcházejících letech se objevili dva noví silní muži s novými sny o sjednocení Evropy a rozšíření za její hranice – Benito Mussolini v Itálii a Adolf Hitler v Německu. Oba tito muži podepsali s římskou církví dohody, které jejich fašistickým režimům dodaly legitimitu.
Mussolini vyhlásil obnovení Římské říše a uzavřel spojenectví s Hitlerem, čímž vznikla osa Řím-Berlín. Adolf Hitler hrdě vyhlásil německou Třetí říši a představoval si novou německou říši, která by konkurovala Svaté říši římské národa německého založené Otou Velikým. Šesté ze sedmi císařských obrození předpovězených ve Zjevení 17 bylo v plném proudu.
Od roku 1939 do roku 1945 probíhala druhá světová válka mezi mocnostmi Osy a Spojenci, které spolu bojovaly a vzájemně se krvelačily v Evropě, Africe, Asii a na Atlantickém a Tichém oceánu. Německý sen o Evropě sjednocené pod novou říší se téměř podařil, a to za strašlivou cenu. Stejně jako v první světové válce zahynuly miliony lidí a Evropa se opět ocitla v troskách.
EU: Římské obrození v přípravě?

>>>>>> Umělecké dílo: Shaun Venish/Nick Slaughter <<<<<<
Po zničené druhé světové válce se zdálo nepředstavitelné, že by Evropa mohla znovu povstat. Mnoho úctyhodných měst bylo rozbombardováno na trosky. Mrtví se počítali na desítky milionů. Staré instituce a organizace přestaly existovat.
________________________________________
To, co se stalo poté, poháněné americkými dolary dodanými v rámci Marshallova plánu, byl hospodářský zázrak: západní Evropa obnovila a přebudovala svůj průmysl.
Od základu zmodernizované továrny poraženého Německa začaly v 50. a 60. letech 20. století překonávat továrny svého národního mecenáše, Spojených států. Dávný sen o mírové evropské unii vedl ke vzniku organizace známé jako společný evropský trh.
V poslední polovině 20. století společný trh ustoupil Evropské unii, mocnému spojenectví, v jehož středu stojí staří nepřátelé Francie a Německo. Rozsah mezinárodní integrace dosažený v rámci Evropské unie je ohromující.
Není však v takové podobě, jaká bude, až se vrátí Ježíš Kristus.
Vrátíme-li se k 17. kapitole Zjevení, vidíme, že Jan „Velice jsem užasl” nad viděním, které viděl o ženě a šelmě (Zj 17,6). Anděl pak Janovi vysvětlil, že „Šelma, kterou jsi viděl, byla a není; má vystoupit z bezedné propasti ..“. Až ji uvidí, lidé „ užasnou, až uvidí, že ta šelma byla a není, a opět přijde“ (Zjevení 17,8).
Co taková neobvyklá formulace znamená?
Když jsme prošli tímto historickým pozadím, můžeme nyní pochopit, jak mohla říše kdysi existovat, pak zaniknout a pak se znovu objevit v poněkud jiné podobě. Skutečnost, že tato šelma, která symbolizuje říši, „byla, a není, a přece je“, nám říká, že Římská říše, která v současnosti jako taková neexistuje, bude v blízké budoucnosti opět obnovena.
„Byla“, což znamená, že v minulosti existovala, v současnosti ‚není‘, což znamená, že v tuto chvíli neexistuje, a ‚přesto je‘, neboť zůstává spodním proudem evropské politiky, a ‚vystoupí z bezedné propasti‘ – což znamená, že je jí souzeno znovu povstat.
Zjevení 17,10 prorokuje, že bude sedm králů či vládců, kteří povedou vzkříšení Římské říše ve spolupráci s římskou církví. Viděli jsme, že dosud jich bylo šest. Sedmá obroda, nazývaná „šelma“ a spojená v proroctví s Božím zásahem do lidských záležitostí s Kristovým návratem, je před námi.
V roce 1957 se šest západoevropských zemí – Západní Německo, Francie, Itálie, Nizozemsko, Lucembursko a Belgie – spojilo a Římskou smlouvou vytvořilo Evropské hospodářské společenství. Tyto přelomové kroky k evropskému sjednocení byly učiněny ve starobylém hlavním městě Římské říše a domově jednoho z nejstarších a hlavních světových náboženství.
Paul Henri Spaak, bývalý generální tajemník NATO, později tento podpis připomněl v dokumentu BBC: „Cítili jsme se toho dne jako Římané… vědomě jsme znovu obnovovali Římskou říši.“
Dlouholetý sen o jednotě Evropy si udržuje vliv na evropské vůdce. Ačkoli se tato unie dává dohromady pomalu a rozhodně ještě nemá konečnou podobu, vznikne z ní globální velmoc, která ohromí a šokuje svět.
Evropská unie je nyní největší světovou hospodářskou mocností, která vytváří více než třetinu celkového hrubého domácího produktu na světě. Je největším světovým vývozcem. Euro, společná měna EU, od svého zavedení v roce 2002 zvýšilo svou hodnotu vůči americkému dolaru téměř o 50 %.
Někteří vedoucí představitelé EU se domnívají, že se unie nerozvíjí dostatečně rychle a nevyvíjí dostatečné úsilí na světové scéně. Dokonce se diskutuje o vytvoření koalice v rámci Evropské unie, kterou by vedly Francie a Německo a která by urychlila politickou jednotu.
Ne všichni Evropané vítají koncept vojenských sil EU s otevřenou náručí. Společný americko-evropský vpád do Kosova na konci 90. let odhalil obecnou neochotu mnoha evropských států podílet se na použití vojenské síly. Spojené členské státy EU vyslaly na Balkán pouze 50 000 vojáků, zatímco ve výzbroji mají téměř 2 miliony mužů.
Mezitím Spojené státy se svým hlavním vojenským závazkem v Afghánistánu a dalšími silami rozptýlenými po celém světě v rámci války proti terorismu projevují značnou únavu z toho, že by měly vystupovat v roli světového policisty. Administrativa Baracka Obamy místo toho, aby v Sýrii použila sílu poté, co tamní prezident Bašír Asad použil chemické zbraně proti vlastnímu lidu, začala prosazovat diplomacii. Stejně tak se nedávno zformovala diplomatická dohoda s Íránem na místo typické hrozby ozbrojeným konfliktem a sankcemi, které se používaly v minulosti.
Prorokovaná budoucnost Evropy
Události v Evropě sledují historický vzorec – pokus o sjednocení Španělů a Italů, Němců a Slovanů, Francouzů a Skandinávců do jedné říše.
Zdá se, že současné kroky směřující k rozšíření a upevnění Evropské unie připravují půdu pro vznik mocnosti, o níž Daniel předpověděl, že bude zčásti ze železa a zčásti z hlíny. Ve světle toho, co odhaluje biblické proroctví, je fascinující všimnout si kořenů hnutí za sjednocení Evropy.
Myšlenka založení obnovené Římské říše jistě ležela v hlavách těch, jejichž úsilí vedlo k současnému uspořádání evropských národů. Tato unie se nadále posilovala díky větší spolupráci a integraci v hospodářských a politických záležitostech.
Deset králů, kteří předají svou moc a autoritu šelmě, nepochopí, jak obludně zlým se jejich výtvor stane a nakonec uvrhne svět do katastrofy.
Ve Zjevení 17,14 je jasně uvedeno časové zasazení tohoto proroctví: „Ti budou válčit s Beránkem, ale Beránek je přemůže.“ Beránek je samozřejmě Ježíš Kristus. Ten se nevrátí, dokud se toto proroctví o deseti vládcích, kteří tvoří supervelmoc na konci času, nenaplní. Přesto vše nasvědčuje tomu, že jeho návrat musí nastat brzy (podrobněji se tomuto tématu bude věnovat připravovaná studijní pomůcka Sedm prorockých znamení před Ježíšovým návratem) – a vystoupení této říše bude samozřejmě ještě dřív.
Jak ukazují dějiny, římská říše v minulosti několikrát padla, povstala a padla. Buďte si jisti, že ještě jednou povstane, avšak brzy poté bude zničena a nahrazena poslední velmocí – Božím královstvím, jemuž bude vládnout Ježíš Kristus a které nebude nikdy zničeno!
Konečný pád
Sny Julia Caesara, Justiniána, Karla Velikého, Napoleona a Mussoliniho nikdy nezemřely. Znovu se vzkřísí – a přesto skončí naprostou katastrofou. V 19. kapitole Zjevení se dozvíme, kdo tuto poslední říši zničí. Apoštol Jan zde píše o vidění, které obdržel a které se týká budoucnosti: „A uviděl jsem otevřené nebe, a hle, bílý kůň, a ten, kdo na něm seděl, se jmenoval Věrný a Pravý; spravedlivě soudí a bojuje. Jeho oči byly jako plamen ohně a na hlavě měl mnoho diadémů; má napsané jméno, které nezná nikdo než on sám. Je oblečen do pláště zbroceného krví a jeho jméno je Slovo Boží“ (Zjevení 19,11-13). To je ten, kterého známe jako Ježíše Krista.
Pokračování: „A vojska, která jsou v nebi, jela za ním na bílých koních, oblečená do bělostného čistého kmentu. Z jeho úst vychází veliký ostrý meč, aby jím bil národy; bude je pást železnou berlou. On bude šlapat lis vína planoucího hněvu Všemohoucího Boha. Na plášti a na svém boku má napsáno jméno” Zjevení 19,14-16; viz také Zjevení 19,17-21).
Poslední lidskou velmoc popsanou v biblickém proroctví nahradí poslední velmoc – Boží království v čele s Ježíšem Kristem, které bude vládnout celému světu. Proroctví byla dána Bohem, aby nás provedla měnícími se podmínkami světa, posílila naši víru a dala nám naději do budoucnosti. Naše víra musí být v Něho a náš život musí být zasvěcen plnění Jeho vůle, abychom se nakonec mohli stát součástí tohoto Království.
To je to, co zjevují biblická proroctví týkající se poslední doby. Základy jsou položeny, stavba se buduje a čas sedmého oživení Římské říše – šelmy – se stále více blíží.
Budete připraveni čelit těmto událostem, které mají změnit svět?
Proč Evropa a ne Spojené státy?
Jednou z lekcí světových dějin je, že velké mocnosti přicházejí a odcházejí.
________________________________________
Od druhé světové války jsou Spojené státy nezpochybnitelnou vedoucí světovou supervelmocí. Nebude tomu tak vždy. Biblické proroctví ukazuje, že těsně před příchodem Ježíše Krista bude existovat jiná velmoc. Bude to velký náboženský a obchodní systém, jehož obchod, kultura a silná armáda ovládnou svět.
Britský historik Paul Kennedy, který nyní přednáší na Yaleově univerzitě, napsal v roce 1987 monumentální knihu Vzestup a pád velmocí. V ní při pohledu do roku 1500 ukázal, že vlastnosti, které vedou k vzestupu národů k moci, a důvody jejich úpadku a pádu mají určité společné rysy: zadlužení a imperiální rozpínavost.
Stejně jako se britské impérium zhroutilo kvůli dluhům a přebujelé armádě, tak i Spojené státy dnes čelí stejným problémům. Zadlužují se, aby mohly nasadit dostatek vojáků pro všechny své vojenské závazky. Astronomický dluh je zásadním a rostoucím problémem.
Ještě před touto generací byly Spojené státy v tak dobré finanční kondici, že byly největším světovým věřitelem. Dnes už tomu tak není. Kvůli nadměrným výdajům jsou nyní jednou z nejzadluženějších zemí v historii.
Existuje ještě jeden důvod, proč můžeme vědět, že Spojené státy nebudou tou dominantní supervelmocí, která povede svět před Kristovým příchodem: V biblických proroctvích je uvedeno příliš mnoho podrobností o mocnosti šelmy, které prostě neodpovídají popisu Spojených států.
Především popis šelmy v Danielovi 7,7 říká, že šelma byla „šelma strašlivá, úděsná a neobyčejně silná. Měla veliké železné zuby. Požírala, drtila a to ostatní svýma nohama pošlapávala.“ Tato šelma byla v Nebúkadnesarově snu znázorněna železnýma nohama a v Danielovi 7 jako šelma se železnými zuby. Historická Římská říše odpovídá tomuto popisu v tom, že nemilosrdně drtila své nepřátele a vládla železnou pěstí.
Naproti tomu Spojené státy jako supervelmoc na světové scéně nikdy nevládly mocí stejným způsobem jako jiné supervelmoci před nimi. Vezměme si důsledky druhé světové války. Namísto toho, aby Spojené státy zničily své bývalé nepřátele Německo a Japonsko a vyhlásily jim vítězství, zavedly politiku a vynaložily značné finanční prostředky na pomoc těmto zemím při obnově po jejich porážce. Ne že by Spojené státy měly vždy čisté motivy nebo že by ve všech případech postupovaly správně (například jednání s původními obyvateli Ameriky nebo spoluúčast americké vlády na legalizaci a komercializaci potratů a pornografie). Ale jako samozvaný maják svobody ve světě, kde komunismus a diktatura ohrožovaly miliardy lidí po celém světě, jednaly USA v mnoha případech z motivace konat dobro pro obyvatele té které země.
Proč ne Asie?
Mnozí varují, že Čína nebo jiný asijský stát či konfederace nahradí Spojené státy jako dominantní světovou mocnost.
________________________________________
A Bible skutečně prorokuje, že na Dálném východě povstane velká mocnost. Ale je to mocnost, která přijde s vlastní armádou proti šelmě (Zjevení 9,14-16; Zjevení 16,12). To může velmi dobře zahrnovat Čínu, možná ve spojenectví s dalšími regionálními mocnostmi.
Čína je velmocí a má se stát ještě mocnější. Je však jasné, že jakákoli její síla bude oddělena od moci šelmy, která má přijít.
Poslední velmoc: Boží království
„Za dnů oněch králů ale Bůh nebes nastolí království, jež nebude zničeno.. jsi viděl, jak se bez rukou z té hory vylomil kámen a rozdrtil železo, bronz, keramiku, stříbro i zlato…Ten sen je pravdivý a jeho výklad spolehlivý.“ -Daniel 2:44-45
________________________________________
Bůh ve své lásce zjevil, co se stane v příštích letech, abychom se nenechali odradit, ale naopak měli naději. Šelmí moc Říma bude pronásledovat Boží lid a vládnout světu s železnou krutostí.
Zjevení líčí velmoc na konci světa jako ženu oděnou v purpuru a šarlatu, která jede na šarlatové šelmě. Jan barvitě píše, že se objevila „zpitou krví svatých a krví Ježíšových svědků“ (Zjevení 17,3-6). Tato velká velmoc tedy bude na konci času zodpovědná za zabití některých Ježíšových vlastních učedníků a také přinese velké kataklyzma celému světu.
Je to hrozivý a bezútěšný obraz, ale Ježíš Kristus zasáhne dříve, než se lidstvo stihne zcela zničit. Přijde v moci, aby zlomil utlačovatelskou vládu supervelmoci na konci časů. Právě v této době dojde k naplnění proroctví z Daniela 2,34-35: „Jak ses díval, vylomil se bez rukou nějaký kámen a udeřil té soše do chodidel ze železa i keramiky a rozdrtil je. Tehdy se železo, keramika, bronz, stříbro i zlato naráz rozpadly a byly jako plevy v létě na mlatech. Tu je roznesl vítr a už pro ně nebylo místo. Avšak ten kámen, jenž udeřil do sochy, se stal velikou horou a zaplnil celou zemi.“
Království míru, které nahradí říši války
Jak již bylo zmíněno, hora může symbolizovat národ nebo království. Kámen vytesaný bez rukou znázorňuje Boží království, které bude nastoleno, až se Ježíš vrátí. To, že zasáhne a zničí sochu z Nabuchodonozorova vidění, naznačuje, že Boží království vytlačí a nahradí řadu světových velmocí, které vládly zemi posledních několik tisíc let. „Zatroubil sedmý anděl. A v nebi se ozvaly mocné hlasy, které říkaly: „Království světa se stalo královstvím našeho Pána a jeho Krista, a bude kralovat na věky věků!““ (Mt 7,7). (Zjevení 11,15).
Srovnejte to s Danielovým proroctvím o téže události: „Za dnů oněch králů ale Bůh nebes nastolí království, jež nebude zničeno navěky ani to království nebude přenecháno jinému lidu. Ono rozdrtí a ukončí všechna tato království, ale samo bude stát navěky“ (Daniel 2,44).
Tento verš naznačuje, že Boží království bude existovat jako doslovná světovládná vláda, stejně jako mocnost šelmy, která mu bude předcházet, bude existovat jako doslovná světovládná velmoc. Na zemi bude existovat hmatatelné království, které bude vládnout nad „královstvími tohoto světa“! Zachariáš 14,16 a Izajáš 2,2-4 jasně představují lidi, kteří prožijí soužení až do Kristova návratu, jak cestují do Jeruzaléma, který bude hlavním městem Boží vlády, aby se naučili Božím cestám a uctívali Krista:
„I stane se, že všichni zbývající ze všech národů, jež vytáhly proti Jeruzalému, budou rok co rok přicházet, aby se klaněli králi, Hospodinu zástupů, a slavili svátek stánků“ (Zachariáš 14,16).
„I stane se v posledních dnech, že hora Hospodinova domu bude pevně stát jako přední z hor a bude vyvýšena nade všechna návrší. Budou k ní proudit všechny národy a mnozí lidé přijdou a řeknou: Pojďte a vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova. Bude nás vyučovat podle svých cest a budeme chodit po jeho stezkách. Neboť ze Sijónu vyjde zákon a Hospodinovo slovo z Jeruzaléma. A bude soudit mezi těmi národy a domlouvat mnohým lidem. I překují své meče v radlice a svá kopí ve vinařské nože; národ proti národu nepozdvihne meč a už se nebudou učit boji“ (Izajáš 2,2-4).
Bůh tě zve do svého království
Největším aspektem Božího království je to, že svět míru, kterému bude vládnout, je otevřený a dostupný pro celé lidstvo. Ježíš mluvil ke všem, kdo mu chtějí naslouchat, když řekl, že máme „Hledejte však nejprve Boží království a jeho spravedlnost“ (Matouš 6,33). Toto poselství o Božím království a vaší možnosti do něj vstoupit bylo jádrem a podstatou Ježíšova poselství evangelia.
Když uslyšíme a pochopíme evangelium o Božím království, Ježíš očekává, že budeme činit pokání a uvěříme dobré zprávě o tomto království (Mk 1,14-15).
Přijetí Ježíšova příkazu činit pokání a věřit této zprávě, této dobré zprávě, je prvním krokem k tomu, abychom se stali součástí jeho Království. Můžeme se obrátit k Bohu o odpuštění a smíření skrze Ježíše Krista a začít žít podle zákonů Božího království, jak je učil Ježíš Kristus. Těm, kteří odmítají žít Božím svatým způsobem života, bude odepřen vstup do Božího království a věčný život (1. Korintským 6:9-10; Galatským 5:19-21; Efezským 5:5).
Ježíš varoval před překážkami, které nám mohou zabránit ve vstupu do Království (Matouš 5:20; Matouš 19:23-25; Marek 9:47; Lukáš 18:17; Jan 3:5). Abychom mohli vstoupit do Království, musíme získat správný nadhled – pokorný, učenlivý, dětský postoj – doprovázený skutečným pokáním, křtem a přijetím Božího Ducha svatého (Mt 18,3; Jan 3,3-5; Sk 2,38).
Pokud se chcete dozvědět více o křtu a o tom, jak se váš život může změnit, přečtěte si také naši bezplatnou pomůcku k biblickému studiu Cesta k věčnému životu. Tyto znalosti jsou pro váš vstup do Božího království zásadní.
Hledání Božího království se musí stát naší nejvyšší prioritou bez ohledu na obtíže. Pavel řekl: „Musíme skrze mnohá soužení vejít do Božího království“ (Sk 14,22). Ježíš nás povzbuzuje, abychom tyto obtíže překonávali tím, že si Boží království udržíme jako svůj prvořadý cíl (Matouš 6,33). Nabádá nás, abychom se modlili za příchod Božího království (Matouš 6,10).
Když bude náš život zasvěcen hledání Božího království, bude náš pohled podobný pohledu hrdinů víry z listu Židům 11. Všimněte si těchto inspirujících slov o jejich smýšlení: „Tito všichni zemřeli podle víry, aniž v plnosti přijali ta zaslíbení; jen zdaleka je zahlédli a pozdravili, a vyznali, že jsou cizinci a příchozí na zemi..Proto se Bůh za ně nestydí, je-li nazýván jejich Bohem, neboť jim připravil město“ (Židům 11:13, Židům 11:16). Patriarchové se považovali za „cizinci a příchozí“, protože očekávali Boží království. Jejich život byl zaměřen na toto Království, nikoli na jejich fyzický, materiální život.
Bůh zjevuje svou úžasnou pravdu těm, které povolává nyní (Jan 6,44). Ježíš Kristus řekl, že jeho poselství bude kázáno na konci času před jeho druhým příchodem. „Toto evangelium království bude vyhlášeno po celém světě na svědectví všem národům. A tehdy přijde konec“ (Matouš 24:14).
Sjednocená Boží církev je odhodlána toto poselství hlásat a zve vás, abyste následovali výzvu Ježíše Krista k víře a odpovědi na ni.
Poselství, které Ježíš přinesl, se příhodně nazývá dobrá zpráva – evangelium o Božím království. A je to skutečně dobrá zpráva. Je to ta nejúžasnější zpráva, jakou si lze pro lidstvo představit. Ježíš Kristus vás žádá, abyste této dobré zprávě uvěřili a hledali především jeho království. Pokud tak učiníte, řekl Ježíš v Lukášovi 12,32, bude se Bohu líbit dát vám Království!
Závěr
Boží království, nikoli šelma ze Zjevení, bude skutečnou „poslední velmocí“ – poslední říší, která kdy bude vládnout lidem na zemi. Jak říká Daniel 2:44, „Ono rozdrtí a ukončí všechna tato království, ale samo bude stát navěky.“ Nejenže to naznačuje, že Království ještě nebylo zřízeno, ale také to ověřuje, že Království je skutečná vláda, která bude na zemi existovat! Bude to doba nebývalého míru, prosperity a skutečné spravedlnosti. Toto Království bylo ústředním bodem Kristovy služby evangeliu a Sjednocená Boží církev se věnuje plnění jeho pověření šířit toto evangelium. Další zdroje, ke kterým máte přístup právě teď, abyste se dozvěděli o Božím království, naleznete v naší bezplatné pomůcce pro studium Bible Evangelium o Království.
© 2018 United Church of God, an International Association – www.ucg.org P.O. Box 541027, Cincinnati, OH 45254-1027 Přispěvatelé: Mgr: Autoři: Scott Ashley, Milan Bizic, Darris McNeely, Mitchell Moss, Gary Petty, Melvin Rhodes, Tom Robinson, Don Ward. Recenzenti: Peter Eddington, Darris McNeely, Steve Myers. Design: M: Mitchell Moss Fotografie/výtvarné práce: Mitchell Moss, Michael McNeys, Michael Mcneylis, Michael Mcneylis, Mitchell Moss: Na obálce: M. Moss, PhD: Alan Uster/iStock/Thinkstock. Strana 8, 26: Long, Bruce, Daniel’s Dream of Nebuchadnezzar’s Image, CGI, 2011. (Sjednocená církev Boží). Strana 14: Stattler, Wojciech, Makabejští, olej na plátně, 1842 (Národní muzeum, Krakov). Strana 16: Meister von San Vitale, Justinián I., mozaika, 547 (San Vitale v Ravenně). http://en.wikipedia.org/wiki/File:Meister_von_San_Vitale_in_Ravenna.jpg. Strana 17: Dürer, Albrecht, Kaiser Karl der Große, olej na desce, 1514 (Germanisches Nationalmuseum, Norimberk). http://com mons.wikimedia.org/wiki/File:Albrecht_D%C3%BCrer_047.jpg; Cranach starší, Lucas, Otto I., císař Svaté říše římské, 1535. http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Otto_I_HRR.jpg. Strana 18: Rubens, Peter Paul, Karel V. ve zbroji, olej na plátně, 1605 (soukromá sbírka). http://en.wikipedia.org/wiki/File:Peter_Paul_Rubens_-_ Charles_V_in_Armour_-_WGA20378.jpg. Strana 19: David, Jacques-Louis, Císař Napoleon ve své pracovně v Tuileriích, olej na plátně, 1812 (Národní galerie umění, Washington, D.C.). http://en.wikipedia.org/wiki/ File:Jacques-Louis_David_-_The_Emperor_Napoleon_in_His_Study_at_the_Tuileries_-_Google_Art_Project. jpg. Strana 20: Jugoslavije, Muzej, Benito Mussolini a Adolf Hitler, fotografie, 1937. (Public domain). http:// commons.wikimedia.org/wiki/File:Benito_Mussolini_and_Adolf_Hitler.jpg.